Cesta Česka

CESTA ČESKA – ÚVOD

 

Každá cesta má svůj počátek, někudy vede, někam míří a někde končí. Každý máme svou cestu, svůj osud, svůj způsob jednání, svou povahu, své touhy a svůj záměr. To platí nejen o jednotlivcích, ale o celých společnostech a národech. Jste na stránkách Cesty Česka, což napovídá, že nás (a nejspíše i vás) zajímá cesta Česka a české společnosti. Zajímají nás počátky a průběh české historie, ale také současnost a budoucnost, tedy kam naše cesta míří, kudy vede a jak se my sami můžeme podílet na určení jejího směru a cíle.

Jaká je tedy cesta Česka?

 

1. Záměr

Česká společnost bezpochyby kráčí kupředu. Ale víme kam? Známe směr? A můžeme si ho sami zvolit? Určitě můžeme, ale nejprve musíme vědět, kam vlastně chceme jít. Naše společnost potřebuje záměr. Číst více.

 

2. Kým jsme?

Nikdo snad nezpochybňuje existenci české společnosti. Víme ale, jak a kdy naše společnost vznikla? Na jakých základech? Jaké byly stěžejní hodnoty, k nimž se naši předkové vztahovali? A jsou tyto hodnoty pro českou společnost stále důležité a určující? Co je podstatou češství? Číst více.

 

3. Naše skutečné hodnoty

České společnosti jsou přisuzovány různé kvality. Některé jsou pozitivní, některé negativní. Budeme-li se však bavit o hodnotách, ty by měly být jen pozitivní, protože hodnoty představují ideál, jehož chceme dosáhnout. S odkazem na osobnosti zmiňované v předchozí kapitole lze tvrdit, že nejpodstatnějšími hodnotami české společnosti jsou pravda a svoboda. Číst více.

 

4. Vize Česka a české společnosti

Na základě toho, co již víme z předchozích kapitol, můžeme sestavit vizi české společnosti, jakou možná viděl jak Karel IV., tak T. G. Masaryk. Tato vize v sobě neskrývá odpovědi na konkrétní otázky co dělat, ale jasně vytyčuje cestu a udává směr. Vize nám pomáhá udržet si záměr, abychom mohli a uměli sami sobě i druhým popsat, kam naše společnost míří nebo kam mířit chce:

 

„Česko je suverénní, samostatný a soběstačný stát, který si dokáže ochránit své hranice. Česká společnost je sebevědomá a hrdá, vědoma si svých kořenů, své historie a své tradice, ale zároveň respektuje ostatní národy a společnosti. Našimi hodnotami jsou svoboda, pravda, mír, soudržnost a láska. Naší cestou je sebepoznání, a to jak jednotlivce, tak celé společnosti.“

 

V následujících kapitolách se pokusíme podrobněji rozvést jednotlivé body této vize.

 

5. Suverénní stát

Suverenita, znamená svrchovanost, schopnost rozhodovat o sobě svobodně, ale zároveň dokázat zodpovědně zhodnotit širší kontext a hledat maximální prospěšnost pro svou společnost. Máme suverénní stát? Číst více.

 

6. Sebevědomá a hrdá společnost

Pokud nemá zdravé sebevědomí jedinec, neumí jednat s ostatními lidmi jinak než z pozice podřazenosti či nadřazenosti. Sebevědomí se změní na pýchu či méněcennost a hrdost se zkřiví na pohrdání druhými či sebou samým. Takový člověk nezná sám sebe, nezná svoje hranice a nemůže proto ani poznat a respektovat hranice druhého. Pro společnosti platí analogicky stejné principy. Číst více.

 

7. Mít v úctě svou cestu

Jak dosáhnout národního sebevědomí, hrdosti a úcty ke své historii? Jednoduše tím, že se budeme učit o svých dějinách se záměrem se poučit a lépe se poznat, ne se záměrem ukázat, že jsme malí a neschopní, ani že čníme nade všechny národy světa. Máme z čeho se učit. Číst více.

 

8. Máme kořeny a tradici

Historie české společnosti a českého národa sahá relativně hluboko do minulosti a máme se k čemu vztahovat. Máme hlubokou a krásnou tradici. Přesto jen málokdo je schopen říct, co je česká tradice a jakou máme historii. A je to škoda, protože právě vědomí vlastních kořenů a tradice nám může dodat zdravé sebevědomí. Číst více.

 

9. Víra – naše ztracená síla

Víra není jen katolická či evangelická. Víra neznamená jen víru v Boha. Víra není omezena na náboženství. Češi toto cítí moc dobře a vědomě či podvědomě vědí, že víra je především síla nezbytná k následování záměru. Číst více.

 

10. Náboženství pro českou společnost

Když svobodně uvažující obyvatel české kotliny hledá duchovní učení, které by odpovídalo jeho potřebě nasměrovat někam svou víru, většinou si  dnes už s obvyklou nabídkou náboženství nevystačí. Jsou buď příliš svazující a dogmatická, nebo neodpovídají jeho kulturnímu nastavení. Vypadá to, jako by se klasická náboženství vyčerpala a čekalo se na něco nového, co by modernímu člověku dokázalo vrátit smysl do života. Tím něčím novým by mohlo být sebepoznání. Číst více.

 

CESTA ČESKA JAKO INSPIRACE

 

Ať už jsme Češi, Moravané, Slezané, nebo máme kořeny mimo Českou republiku, cítíme-li se v Česku být doma, nejspíš budeme mít zájem na tom, aby naše země a naše společnost prospívala a rozvíjela se. Cesta Česka nabízí inspiraci všem, kdo se chtějí osobně podílet na rozvoji a prospěchu české společnosti.

 

Pokud vás naše cesta oslovila, neváhejte a oslovte vy nás, přijďte na naše akce a sami se zapojte.

 

 

Svatopluk Čech

Dosti nás

 

Jsme slabí, malí – Dosti těchto řečí!

Jen kdo tak zoufá, sláb a malý jest.

Oč byla Hellas, byla Róma větší,

než skrání nesmrtnou se dotkla hvězd?

 

Jak směšné byly našich předků cepy,

když celý svět se zdvihl proti nim,

a hle! Svět celý zdrtil vůdce slepý

a Táboru se klonil věčný Řím.

 

Jen v srdce zápal, chrabrost bohatýrů

a budem vojsko netušených sil!

Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru,

a malým ten, kdo zná jen malý cíl.

 

(ze sbírky Jitřní písně)