10. Náboženství pro českou společnost

10. Náboženství pro českou společnost

 

Když svobodně uvažující obyvatel české kotliny hledá duchovní učení, které by odpovídalo jeho potřebě nasměrovat někam svou víru, většinou si dnes už s obvyklou nabídkou náboženství nevystačí. Jsou buď příliš svazující a dogmatická, nebo neodpovídají jeho kulturnímu nastavení. Vypadá to, jakoby se klasická náboženství vyčerpala a čekalo se na něco nového, co by modernímu člověku dokázalo vrátit smysl do života. Tím něčím novým by mohlo být sebepoznání.

 

Sebepoznání není náboženství ani konkrétní učení. Je to velmi široký pojem, který je schopen pojmout všechna náboženství a všechny duchovní systémy světa a zároveň stojí mimo ně i v jejich středu. Je to spíš životní cesta nebo přístup k životu. Ne náhodou stál nad vstupem do delfské věštírny nápis „Poznej sám sebe“. Je to totiž ta nejmoudřejší rada, kterou v životě může člověk dostat. Sebepoznání je základem rozvoje člověka a analogicky je sebepoznání společnosti základem rozvoje společnosti. Jedině pokud známe své slabiny a silné stránky, vzorce svého chování a nejrůznější programy, které jsme přejali z rodiny nebo ze společnosti, můžeme své chování a myšlení změnit a pracovat na sobě. Můžeme zušlechťovat charakter – rozvíjet své kladné a zpracovávat záporné vlastnosti, posilovat vůli, vzdělávat se, zvyšovat fyzičku atd. Je to práce se sebou samým na všech úrovních – fyzické, duševní i duchovní. Totéž platí pro celou společnost. Když poznáme, jaká naše společnost je, můžeme ji pak měnit k lepšímu, rozvíjet ji, pracovat na ní. Společnost pak na oplátku dá prostor nám, jednotlivcům, k vlastnímu rozvoji. Člověk pracující na sobě je pro společnost určitě větším přínosem než člověk bez zájmu o vlastní rozvoj.

 

Sebepoznání má jednu velikou výhodu, na kterou by právě Češi mohli slyšet. Neexistuje v něm dogma. Vše vychází ze svobodného rozhodnutí každého člověka, protože každý se může rozhodnout, jak se svým životem naloží. Každý může se sebepoznáváním začít a každý může skončit. Za odpadlictví vás nikdo nepotrestá ani nezavrhne. Sebepoznání je cestou k větší svobodě, ale zároveň k většímu řádu. Tento řád však nevychází z vnějšku nařízené disciplíny a pravidel, jako je tomu v mnoha náboženstvích, ale právě z poznání sebe sama, z poznání toho, jak funguji, co mi skutečně prospívá a co ne. Na základě takového poznání se mohu opět svobodně rozhodnout, jestli prospívat chci nebo nechci. Ve svobodě nese každý za svá rozhodnutí zodpovědnost a skutečná svoboda bez zodpovědnosti neexistuje. To je také asi největší výzva této cesty. Navíc při sebepoznávání, ale ostatně i při jakémkoliv jiném poznávání, musíte být pravdiví a nepodvádět, protože byste podváděli jen sami sebe. Sebepoznání je tedy cestou svobody a pravdy, a to jsou základní hodnoty naší společnosti, jak již bylo zmíněno. Kruh se tedy uzavřel.