Zápisník Cesty Česka

tema/pout-ceskeho-andela
Tisková Zpráva, Pouť Českého Anděla
26. 5. 2016

V pátek 20. 5. 2016 uspořádal náš spolek Cesta Česka druhý ročník Poutě Českého Anděla. Trasa byla stejná jako poprvé, vedla ze Ctiněvsi na Říp a měla 7 zastavení. Počasí nám tentokrát přálo a pro putování a družení se na čerstvém vzduchu nemohlo být lepší.

 

Přípravy

My, co spolu spolkujeme, jsme se ve Ctiněvsi sešli už ve čtvrtek, abychom se na Pouť a poutníky řádně připravili. Letos jsme měli připravenou řadu suvenýrů navíc – spolková trička, tašky, hrnečky a nové brožurky vedle limitované edice přívěsku Českého Anděla, kterou pro nás nechali vyrobit Lenka a Roman Vágnerovi. Všechno bylo třeba spočítat, srovnat, zaevidovat, nacenit a přeskládat do beden. Když jsme s Radkou přijeli asi ve tři odpoledne do penzionu U Bačmana, kde už tradičně nocujeme, bylo tohle všechno už skoro hotové. Po páté dorazil Jakub z Brna a mohli jsme směle vyrazit připevňovat cedule k zastavením. Vlastně ještě ne, nejdřív jsme museli dokoukat čtvrtfinále mistrovství světa v hokeji, zaplakat a srovnat se s prohrou s USA. Pak jsme vyrazili na cestu. Vrátili jsme se okolo deváté hodiny. Protože jsme si v hostinci U praotce Čecha objednali večeři na osmou, dostali jsme vynadáno od pana hostinského, kdeže je nám konec. Ale nic naplat, priority byly jasně dané. Večer jsme pak ještě lehce podebatovali a šli spát.

V pátek jsem protřel oči v šest hodin. Radka už po páté šla zkontrolovat, zda jsou cedule i fáborky na místě. Cestou plašila zajíce, srnky a ptáky, kteří rozhodně nejsou zvyklí, aby je někdo vyrušoval takhle brzo. Vrátila se okolo sedmé hodiny, kdy jsme my ostatní už měli naloženo a odváželi jsme vše na hřiště. Někteří se postarali o instalaci naváděcích cedulí na parkoviště, další uklidili a vycídili zázemí, stavěli stánky a připravovali je k prodeji. V půl osmé začali přijíždět dobrovolní pomocníci, které Bára zorganizovala, aby každý věděl, co má dělat. Já jsem pomohl postavit pódium, zapojil aparát a pak pomáhal tu a tam se vším možným, spíš jsem tak nervózně a s trémou chodil kolem dokola a psychicky se připravoval. Místní otevřeli stánek s občerstvením i s místním pivem a vše plynulo hladce.

 

Pouť

Po deváté začali přijíždět první účastníci, dobrovolníci je naváděli na parkoviště, další je vítali a všichni měli dobrou náladu. Pak přijeli umělci z vokálního kvarteta Bohemia Voice. Elin přijela i s angínou, ale na hlas to naštěstí nemělo žádný vliv. Část kvarteta bloudila někde na druhé straně Řípu, ale nakonec včas dorazila, nazvučili jsme a vše bylo připraveno k zahájení. Krátce po desáté jsem přivítal něco přes 200 poutníků. Pak jsem pozval na pódium Bohemia Voice, kteří zazpívali dvě sloky České hymny. Byl to nádherný zážitek a viděl jsem, že skoro všichni měli v rukou kapesníky, kterými si utírali slzy dojetí. Po hymně paní Laďka Paterko s manželem Danem pokřtili vodou z Lurd její novou knížku Rozjímání u kávy a než se poutníci vydali na cestu, zazpívali Bohemia Voice píseň Země má, což je krásně zaranžované Largo z Dvořákovy Novosvětské symfonie zpívané s textem od Apoleny Novotné. Zaslzeli jsme všichni podruhé a pak už zbývalo vyrazit.

Šel jsem se svými dvěma kluky, Jakubem a Ondrou a ještě jsme přibrali malého Romana Vágnera. Ten mě dostal hned zpočátku, kdy se mě, jako biologa, zeptal, jak se od sebe pozná samička a sameček od pavouka. No, nevěděl jsem, teď už vím – samice jsou větší a mají i rozdílná makadla. Takže tolik k pavoukům. Během pouti jsme se potkávali a míjeli s ostatními. Poutníci u jednotlivých zastavení rozjímali a vše se neslo v klidném duchu. Nahoře na Řípu jsme si dali zmrzlinu a kofolu a zase jsme sestoupili do Ctiněvsi. Do rotundy jsem s klukama nešel, bral jsem ohled na ostatní poutníky :-). Kluci už měli uťapané nohy, ale výstup i sestup zvládli na jedničku.

 

Po pouti

Dole na hřišti se zatím začali pomalu scházet poutníci, všichni se nezávazně bavili, hovořili a sdíleli své prožitky, přesně tak, jak jsme zamýšleli. Ještě o jedno překvapení se postaral Karel Polách se svými muzikantskými kolegy, když nám předvedli, jak zní trumpetový kvartet. Bylo to moc pěkné a zajímavé. Pak si přijela firma pro pódium, sklidili jsme aparát a už se jen družili. Poutníci odpočívali na lavičkách u stolů i na dekách na hřišti a vše probíhalo v uvolněné atmosféře. Po čtvrté jsme začali sklízet stánky a uklízet po sobě a okolo páté hodiny jsme se rozloučili s místními, kteří byli spokojeni s tržbou, i když se divili, proč že neslavíme až do noci. V něčem možná měli pravdu, uvidíme příště :-).

My jsme odvezli vše zpět na penzion a vydali se zase na Říp, tentokrát všechny cedule posbírat. Pro mě to byl tedy třetí výstup a musím říct, že už jsem toho měl až až. Dobrý pocit z krásného dne tu únavu ale převážil. Se spolkem jsme pak zašli na večeři do hostince, kde nás opět vyhlíželi, protože jsme zase měli zpoždění. Unavení jsme na penzionu ještě shrnuli Pouť, udělali inventuru suvenýrů a šli spát.

Letošní ročník byl oproti minulému určitě velkým posunem kupředu. Ten příští bude zase o něco dál, o tom nepochybuji. Musím říct, že ve Ctiněvsi a na Řípu už se cítím skoro jako doma a mám pocit, že místní nás tam také rádi vidí. Věřím, že Pouť Českého Anděla se ve Ctiněvsi uchytí a stane se z ní tradiční událost.

 

Těším se na příští rok,

Jindra Chmelař

 

prohlédněte si více ve fotogalerii

Pouť Českého Anděla 2016 – stručná zpráva od předsedyPouť Českého Anděla 2016 – stručná zpráva od předsedyPouť Českého Anděla 2016 – stručná zpráva od předsedyPouť Českého Anděla 2016 – stručná zpráva od předsedyPouť Českého Anděla 2016 – stručná zpráva od předsedy