Poutní cesta Říp–Blaník slavnostně otevřena 28. září 2022 

Navigace

 

Historie

Historická fakta


1003 – počátkem ledna umírá kníže Vladivoj, jenž byl kronikáři označován za notorického opilce. Do země se za přispění římskoněmeckého krále Jindřicha II. spolu s matkou vrátili Jaromír a Oldřich, přičemž Jaromírovi byl nabídnut knížecí stolec, jeho „vláda” však trvala pouhých pár měsíců.

Bořivoj II., obrázek se otevře v novém okně

1101 – počátkem ledna se uskutečnil rychlý odjezd Bořivoje II. z Moravy umožnil návrat vypuzených moravských údělných knížat – bratrů Oldřicha a Litolda, kteří vytlačili Bořivojovy posádky z Brněnska a zmocnili se opět dědictví po svém otci Konrádovi.Jindřich V., obrázek se otevře v novém okně


1110 – počátkem ledna vtrhl císař Svaté říše římské Jindřich V. s vojskem do Čech a pozval znepřátelené strany na jednání do biskupského dvora v Rokycanech. Přítomen byl pražský biskup Heřman, jednalo se tedy o setkání politických a církevních elit té doby. Jindřich za českého knížete uznal Vladislava I., přičemž Bořivoje nechal spoutat železy a jako zločince ho uvěznil až v Porýní v Hammersteinu. Svou roli v tom nepochybně sehrálo 500 stříbrných hřiven, jež Vladislav I. císaři věnoval.


1158 – počátkem ledna se konal říšský sněm v Řezně, při němž císař Fridrich I. Barbarossa znovu vyzval českého knížete k účasti na italském vojenském tažení. Vladislav svou účast potvrdil. I císař splnil svůj slib a 11. ledna 1158 obdržel Vladislav II. za své služby dědičný titul královský. Česká šlechta přijala zpočátku tyto zprávy s rozpaky a hájila své právo na spolurozhodování ve státních záležitostech a při vysílání zahraničních výprav. Z toho je patrný postupný politický růst šlechty. Fridrich Barbarossa udělil rovněž Vladislavovi Horní Lužici (omezené na Budyšínsko) lénem.Markrabě moravský, obrázek se otevře v novém okně


1334 – král Jan Lucemburský udělil svému prvorozenému synovi Karlovi titul markraběte moravského. Poměry v Českém království byly neutěšené, postupně se Karel seznamoval s místními právy a zvyklostmi. Nejdříve se soustředil na restituci královského majetku. Čekala ho obnova panovnické moci a právního stavu.


1527 – v Jáchymově, proslulém těžbou stříbra a ražbou tolarů, se načas usadil německý humanista a lékař Agricola (Georg Bauer). Na základě tohoto pobytu se z něj stal uznávaný odborník-montanista a jeho dílo Dvanáct knih o hornictví a hutnictví (De re metallica libri XII., posmrtně 1556) sloužilo po staletí jako základní příručka v celé Evropě.

          – Ferdinand I. vydal tzv. dvorský řád (Hofstaatsordnung), který se stal zárodkem pro vytvoření centrálních úřadů ve Vídni (protiváha zemských úřadů). Vznikla tajná rada (zahraniční politika), dvorská komora (finance) a v listopadu 1556 vojenská rada. Narazil na odpor stavů v jednotlivých zemích.


1648 – dne 8. března došlo na mírových jednáních k zásadní dohodě o náboženských poměrech, které měly být uvedeny zpět k datu 1. ledna 1624 (§ 2, čl. 5); tzn. k letopočtu, kdy Habsburkové vládli v českém státě již zcela neotřesitelně. Habsburská nadvláda a povinné katolictví dostaly mezinárodní uznání; česká emigrace byla odsouzena k trvalé diaspoře, k postupné asimilaci.


1765 – tovaryši získali povolení vykonávat živnost i bez cechovní příslušnosti.

         – do jezuitských gymnázií v Čechách a na Moravě byla zavedena čeština.

         – s podporou vlády se zřizovaly přadlácké školy, o rok později i školy tkalcovské; měly napomoci odstranit nedostatek pracovních sil pro manufaktury.


         – patent Marie Terezie zavedl dolnorakouské míry a váhy pro Čechy, když na Moravě již platily od 6. února 1758. Dosavadní roztříštěnost metrologických systémů byla velkou brzdou hospodářského rozvoje monarchie; dobrá myšlenka narazila však na odpor českých stavů. Proto Josef II. v roce 1785 povolil návrat k českým mírám.


         – dne 15. července byla vydána pragmatická sankce o restrikci hrdelních soudů v Čechách, podle níž byla většina z nich zrušena, a bylo stanoveno, že v Čechách jich bude (mimo Prahu a Cheb) celkem 24, a to tak, že ve větších krajích budou po dvou, v menších jen jeden. Současně bylo stanoveno, že při každém hrdelním soudu musí zasedat zkušený právník. Pragmatická sankce nabyla platnosti 1. ledna 1766.

         – dvorským patentem bylo (přechodně) nařízeno vládou vyučování češtině ve všech gymnáziích v Čechách (do zrušení jezuitského řádu, 1773).


1768  – vydán trestní zákoník tereziánský Constitutio Criminalis Thereziana; v trestním řízení došlo k odstranění většiny krutých trestů, avšak hlavním a rozhodujícím důkazním prostředkem se stala tortura (mučení obžalovaného za účelem dosažení jeho přiznání). Zákoník vstoupil v platnost 1. ledna 1770.

        – hrabě Josef Kinský spolu s Josefem Bolzou a některými pražskými bankéři založili tzv. Českou obchodní společnost pro vývoz plátna do Španělska.


1770 – začal platit tereziánský trestní zákoník; sjednocoval trestní právo českých a rakouských zemí.


1770–1771 – velká neúroda v českých zemích (v roce 1771 způsobena dlouhotrvajícími dešti); ceny obilí stále rostly, mezi lidem se zmáhal hlad. Vláda se snažila zabrzdit růst cen vydáním nařízení o maximálních (tzv. královských) cenách. Za hladomoru zemřelo v českých zemích asi půl milionu lidí, tj. přes 12 % všeho obyvatelstva. Ukazovala se nevýhodnost obilní monokultury, což vedlo k hromadnému rozšíření pěstování brambor. Hladomor vyvolával neklid na venkově a radikalizoval selské nepokoje; k zmírnění situace se dováželo obilí z Uher.


1771 – v Čechách došlo k řadě selských vzpour; na jaře zasáhly jižní Čechy, odtud se přenesly na Klatovsko a Žatecko, z části i na Čáslavsko a Plzeňsko. V létě zachvátily nepokoje střední Čechy. Poddaní požadovali, aby jejich vrchnosti respektovaly dvorský dekret z 30. března 1770, který zakazoval dělit třídenní robotu na šest půldnů.


1787 – provedena úprava poddanského dědického práva; statek přebíral vždy jen nejstarší syn (do této doby bylo-li více dědiců, o osobě hlavního dědice rozhodovala vrchnost).

         – ve Zbraslavi byla zřízena první rafinerie třtinového cukru v českých zemích (brzy však zanikla). Další rafinerie vznikla v témže roce v Nových Dvorech u České Skalice.

         – český guberniální rada J. B. Scotti de Compostella sestavil relaci o stavu umění a uměleckých řemesel v Čechách; zpráva kriticky konstatovala zúžení existenční i duchovní základny těchto oborů.


         – vstoupil v platnost první díl jednotného občanského zákoníku pro příslušníky všech stavů. Pojednával zejména o právních vztazích mezi manželi a mezi rodiči a dětmi.


1788 – dne 1. října došlo k transformaci Společnosti orby a svobodných umění v c. k. vlastenecko-hospodářskou společnost v Království českém; společnost měla (podle svých stanov z 1. ledna 1789) podporovat a propagovat technický pokrok v zemědělství.


1811 – dne 1. června byl vydán všeobecný občanský zákoník, který zaváděl v monarchii (mimo Uhry) jednotné občanské právo pro příslušníky všech stavů; vstoupil v platnost 1. ledna 1812. Zejména zdůrazňoval rovnost všech občanů před zákonem (pracovalo se na něm od roku 1753).


1818 – v Radnicích u Rokycan byl založen místním farářem A. J. Puchmajerem první český čtenářský spolek; vlastní činnost zahájil 28. září t. r.. Podle jeho vzoru bylo založeno do roku 1820 dalších sedm čtenářských spolků (Chlumec nad Cidlinou, Ústí nad Orlicí, Litomyšl, Úvaly, Prachatice, Spálené Poříčí, Nepomuk).


1831 – z iniciativy Sboru pro vědecké vzdělávání řeči a literatury české vyšlo v muzejním časopise provolání Vlastencům národní literatury naší milovným (podepsali jej mj. i J. Jungmann, F. Palacký, J. S. Presl a kníže R. Kinský), které vyzývalo k založení zvláštního peněžního fondu nazvaného Matice česká (název byl ohlasem jména nedlouho předtím založené srbské vydavatelské organizace), jenž by sloužil k „vydávání dobrých českých knih, buďto vůbec prospěšných, buď i vědeckých, aneb krasořečených“. Přispěvatelé (složili alespoň 50 zlatých, buď najednou, nebo ve splátkách) se stali tzv. zakladateli tohoto českého muzejního nakladatelství s nárokem na 1 výtisk každé knihy, kterou Matice česká vydá; v prvním roce měla pouze 32 zakládajících členů, avšak v roce 1847 již 2329. V Matici vyšel například Jungmannův Slovník česko-německý (1836–1839), Šafaříkovy Slovanské starožitnosti (1836–1837) a Palackého Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě (1848–1876); matice česká působila do roku 1949.


1834 – v Liberci byl založen podpůrný spolek tiskařů kartounu a vlněných látek – Spolek tiskařů a vzorkařů, který navazoval na zkušenosti tovaryšských bratrstev.

         – v Novém Světě u Jablonce nad Nisou byla zřízena při strojní přádelně bavlny J. Herziga první mechanická tkalcovna bavlny v českých zemích.


         – dne 2. ledna vyšlo v Praze a Hradci Králové 1. číslo Kwětů českých (od 1. ledna 1835 Kwěty) za redakce J. K. Tyla; nakladatelem byl J. H. Pospíšil (původně se časopis nazýval Jindy a nyní)


1842  – v Plzni byl založen první, moderně zařízený (měšťanský) pivovar; zahájil výrobu 5. října.

          – bylo zřízeno generální ředitelství státních drah; tím stát převzal garanci za výstavbu železnic. Dosud byla provozována jednotlivci, respektive akciovými společnostmi.


          – dne 18. května byly na mimořádném valném shromáždění v Praze přijaty nové stanovy Jednoty k povzbuzení průmyslu v Čechách (císařem schválené 23. září 1843); ty umožňovaly od 1. ledna 1844 změnit dosavadní aristokratický ráz Jednoty a „otevřít“ se příslušníkům české inteligence i českým a německým podnikatelským kruhům. Postupně se ve vedení Jednoty prosazovala česká liberální inteligence (A. P. Trojan, F. L. Rieger, J. Perner, F. A. Brauner, K. Havlíček Borovský), zejména v její 3. sekci (pro průmyslovou osvětu). Jednota se tak stávala střediskem českého veřejného života v předbřeznové době.


1848 – do úřadu prezidenta českého gubernia jmenován hrabě L. Thun (po odstoupení posledního nejvyššího purkrabího hraběte Stadiona); funkci nastoupil od 1. května.

         – v Praze byl formálně ustaven (z iniciativy L. Štúra) přípravný výbor Slovanského sjezdu. O den později (1. května) došlo ke svolání sjezdu do Prahy.


         – dne 29.–31. prosince se v Praze konal sjezd odboček Lípy slovanské, kterého se zúčastnilo 79 delegátů zastupujících 36 filiálek z českých zemí (z toho 2 moravské spolky); od 1. ledna 1849 začal vycházet pod redakcí K. Sabiny a V. H. Vávry tiskový orgán spolku Noviny Lípy slovanské. Spolek ovládla radikální skupina.


1849 – dne 26. června byla v českých zemích zřízena c. k. místodržitelství (v Praze a Brně) a v Opavě zemské prezidium (jako nejvyšší zemské úřady), neboť spojení Slezska s Moravou bylo vyjma let 1860–1861 zrušeno. Místodržitelství začala fungovat od 1. ledna 1850, kdy vstoupila v platnost nová organizace státní správy podléhající ministerstvu vnitra, jež vystřídalo dřívější dvorskou kancelář.


1860 – dne 2. října vyšlo první číslo časopisu Čas, vydávaného advokátem A. Krásou; jednalo se (po několika letech) o první politický list českých liberálních politiků, který se však neprosadil; jeho roli převzaly od 1. ledna 1861 Národní listy, o jejichž koncesi požádal J. Grégr (začal je vydávat s bratrem Eduardem, F. Šimáčkem, F. Jeřábkem a také V. Hálkem).


1861 – vyšlo první číslo Národních listů, v němž F. L. Rieger nastínil český politický program obsahující požadavek národní rovnoprávnosti, občanských práv a rozsáhlé samosprávy.


1866 – po mnohaletých rekonstrukcích byl uveden do provozu staroměstský orloj v Praze; původní orloj byl doplněn soškami dvanácti apoštolů s Kristem (autorem E. Veselý, 1864) a kalendářní deskou J. Mánese (1865), která byla v roce 1882 nahrazena kopií.


1871 – dne 23. července byl v monarchii zaveden jednotný metrický systém délkových, plošných a objemových měr a decimální soustava vah. Dne 20. května 1875 podepsalo Rakousko společně s dalšími 17 státy mezinárodní konvenci o metru a od 1. ledna následujícího roku začala výhradně platit metrická soustava. V souvislosti s tím byla od roku 1871 prováděna normalizace průmyslových výrobků a stavebních hmot.


1873 – v Brně bylo založeno Moravské muzeum uměleckého řemesla (Umělecko-průmyslové muzeum).


         – hlavní staročeské i mladočeské listy uveřejnily společné provolání českých politiků s mottem: Svorně k vítězství! Provolání odmítalo připravovanou volební reformu a vyzývalo k jednotě v boji za státoprávní požadavky.


1877 – ve dnech 25.–26. prosince se v Brně-Lužánkách konal slučovací sjezd Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické, který představoval jistý obrat v překonání rozkolu v dělnickém hnutí (mezi tzv. radikály a umírněnými); sociální demokracie byla fakticky rozložena. „Jednotu“ sociální demokracie v celém Předlitavsku obnovil sjezd v Hainfeldu (30. prosince 1888–1. ledna 1889).


1892 – dne 2. srpna byl vydán zákon zavádějící korunovou měnu v habsburské monarchii a nahrazující rakouský zlatý (zlatník). Z 1 kg zlata se razilo 3 280 korun, přičemž 1 zlatý předchozí rakouské měny se rovnal 2 korunám nové měny; 1 koruna se dále dělila na 100 haléřů. Byly raženy 1, 2, 10 a 20 haléře, 1, 2 a 5 koruna (stříbro) a 10, 20 a 100 koruna (zlato). Nová měna se s obtížemi prosazovala, trvalo 8 let postupného stahování starých mincí a papírových peněz. Korunová měna byla definitivně užívána od 1. ledna 1900.


1900 – začala platit (jako výhradní platidlo) korunová měna (poměr staré zlatky k nové koruně byl stanoven 1 : 2).


1905 – funkci ministerského předsedy převzal již podruhé P. Gautsch (poprvé 1897–1898); svým charakterem byla jeho vláda pokračováním předchozí „úřednické vlády“. Hned po svém nástupu se vláda snažila provést parlamentní obnovu rakousko-uherského vyrovnání, postavila se za další existenci dualismu a odmítla návrh všeněmců na vytvoření personální unie a vytvoření dvou samostatných armád – předlitavské a zalitavské.


1919 – dne 28. června byla v zrcadlové síni zámku ve Versailles podepsána hlavní mírová smlouva mezi mocnostmi Dohody a Německem (tzv. versailleská smlouva); v platnost vstoupila po ratifikaci Německem 1. ledna 1920. Smlouva garantovala hranice Československa; Německo odstoupilo Hlučínsko (285 km², 78 tisíc obyvatel) a zavazovalo se poskytnout ČSR na 99 let svobodná pásma v přístavech Hamburk a Štětín. V ČSR byla smlouva ratifikována 10. listopadu 1919.


1928 – člen Hlinkovy slovenské ludové strany V. Tuka uveřejnil v tiskovém orgánu této strany Slovák článek V desiatom roku Martinskej deklarácie (často nazývaný Vacuum iuris), v němž se snažil dokázat, že Deklarace slovenského národa z 30. října 1918 měla nezveřejněnou doložku, podle níž po 10 letech existence společného státu nastane „vacuum iuris“, právní „prázdno“, přestane platit ústava i zákony a bude na Slovácích, jak dál rozhodnou o svém dalším osudu. Tuka byl označen za maďarského agenta, zbaven poslanecké imunity, v lednu 1929 zatčen a v říjnu t. r. odsouzen na 15 let těžkého vězení.


1929 – dne 16. ledna sešel se poslanecký a senátorský klub Hlinkovy slovenské ludové strany, aby projednal „případ“ V. Tuky (z 1. ledna 1928). Poslanci F. Juriga a F. Tománek předložili rezoluci, která však nebyla přijata (uveřejnili ji pak v týdeníku Slovenské ludové noviny); v ní vyslovili požadavek státní jednoty a nerozlučitelnosti republiky Čechů a Slováků. Oba byli 15. února t. r. vyloučeni ze strany.


1938 – předseda agrární strany R. Beran uveřejnil v deníku své strany Venkov článek, v němž označil dohodu s Němci „za příkaz doby“ a navrhl vstup Sudetendeutsche Partei (i Hlinkovy slovenské ludové strany) do vlády.


1948 – dne 7. března předložil ústřední akční výbor Národní fronty ke schválení osnovu zákona o revizi retribučních rozsudků; už den předtím byl podán návrh k ustavení zvláštních soudů „v boji proti reakci“ (měly nést označení Státní soud v Praze, Brně, Bratislavě); státní soudy působily od 26. října 1948 do 1. ledna 1953 a odsoudily 27 tisíc osob (vynesly 232 trestů smrti, z nichž bylo 178 vykonáno); zřízeny byly podle zákona č. 232/1948 Sb. a zasedaly i v okresních městech a na velkých závodech.


1949 – vstoupil v platnost zákon o krajském zřízení; místo dosavadních dvou zemských národních výborů vzniklo 19 krajských národních výborů a velké okresy byly rozděleny na menší (celkem vzniklo 364 okresních národních výborů).

         – byl zaveden dvojí trh; vedle vázaného trhu (lístkového) začal fungovat volný trh za ceny několikanásobně vyšší. Přitom všichni živnostníci byli vyřazeni z vázaného trhu a zanikly rovněž zájmové organizace živnostníků povinným sloučením ve Svaz československého živnostnictva.


1950 – vešel v platnost zákon o vedení matrik; dosavadní staletá praxe byla pozměněna, takže matriky o narození a úmrtí občanů a o sňatcích nevedly již fary, ale pouze státní orgány. Současně byl zaveden povinný občanský sňatek na úřadech, teprve po něm mohl být konán církevní obřad.


1957 – uskutečněna rozsáhlá reforma národního pojištění; byla stanovena hranice důchodového věku na 60 let (u mužů) a 55 let (u žen). Současně byly zvýšeny dávky nemocenského pojištění a zrušeno jeho zdanění.

         – došlo ke zvýšení důchodů.


1965 – začalo zavádění nové soustavy řízení, která byla postavena na větší hospodářské samostatnosti podniků včetně možnosti podnikání; nové prvky řízení začalo ověřovat 101 průmyslových podniků a 9 podniků stavebních, 3 dopravní podniky, 1 podnik státního obchodu, 42 výrobních družstev a 38 podniků místního hospodářství. Podíl experimentujících průmyslových podniků činil zhruba 19 % z celkové produkce průmyslu.


1966 – dne 26. října schválila vláda hlavní zásady zdokonalené hospodářské soustavy, které vstoupily v platnost 1. ledna 1967.


1967 – v exilové Radě svobodného Československa došlo k roztržce, část členů založila Výbor svobodného Československa.

         – na světové výstavě EXPO 67 v kanadském Montrealu byl předveden tzv. kinoautomat (v návaznosti na Laternu magicu).

         – provedena přestavba velkoobchodních cen a jednotných odvodů podniků.

         – v platnost vstoupil nový tiskový zákon, který upravoval vydávání denního tisku včetně zvětšení rozsahu jednotlivých listů.


1968 – dne 27. října schválilo národní shromáždění ústavní zákon o československé federaci č. 143/1968 Sb., kterým byla nahrazena značná část Ústavy ČSSR z roku 1960; zákon přeměnil unitární stát ČSSR s platností od 1. ledna 1969 ve federativní stát dvou rovnoprávných národů – Čechů a Slováků. Zákon se skládal z preambule (úvodní části) a 8 hlav rozdělených do 151 článků.


1969 – vstoupil v platnost zákon o československé federaci; ČSSR byla tvořena Českou socialistickou republikou (ČSR) a Slovenskou socialistickou republikou (SSR). Prezident republiky jmenoval federální vládu vedenou O. Černíkem. Česká i Slovenská národní rada se změnily v parlamenty republik. V lednu až březnu t. r. proběhly ustavující republikové sjezdy řady společenských a zájmových organizací (svazu žen, dětských a mládežnických organizací, protifašistických bojovníků, uměleckých svazů apod.).

        – byl zaváděn nový systém národohospodářského plánování; místo ústředně vypracovaného plánu se zaváděl systém smluv mezi podniky a státem o roční výrobě.

        – v platnost vstoupila dohoda odborů a vlády o zvýšení životní úrovně v roce 1969, uzavřená již v listopadu 1968.


1977 – vydáno Prohlášení Charty 77 vyzývající normalizační režim, aby na legálním základě umožnil demokratickou otevřenou diskusi; podepsáním tohoto textu (původně jen 239 signatáři, například P. Kohoutem, F. Krieglem, L. Vaculíkem, D. Němcovou, F. Pavlíčkem, O. Ornestem, O. Bednářovou, M. Hüblem, P. Uhlem, J. Dienstbierem aj.) vzniklo v prosinci 1976 občanské hnutí s širokým politickým spektrem, v němž se setkali vyloučení komunisté, ale i zásadní odpůrci komunismu. Náplní činnosti Charty byl občanský dohled nad dodržováním lidských práv v Československu, upozorňování na nezákonnosti a porušování ústavy a snaha o jejich zahraniční publicitu. Na veřejnosti zastupovali Chartu tři mluvčí; prvními byli bývalý ministr zahraničí J. Hájek, filozof J. Patočka a dramatik V. Havel. Do roku 1989 vydala Charta 572 dokumentů, prohlášení podepsalo 1883 signatářů. Po listopadu 1989 docházelo k rozporům mezi aktivisty Charty, morální autorita se postupně vytrácela, takže nakonec 3. listopadu 1992 ukončila svou činnost.


1980 – v Československu vstoupily v platnost nové základní měrné jednotky vycházející z mezinárodní soustavy SI.


1990 – vyhlášena rozsáhlá (vůbec největší v celé poválečné historii) amnestie, jež se týkala zhruba dvou třetin všech vězňů v tehdejších věznicích (z celkového počtu 31 tisíc osob ve výkonu trestu). Bylo propuštěno celkem 23 260 osob, dalším vězňům byl trest zmírněn. Amnestie již po svém vyhlášení vyvolala silně negativní reakci veřejnosti, která se s rychle narůstající kriminalitou ještě prohloubila.


1991 – v ČSFR byla zavedena volná tvorba cen.


1992 – ve dnech 16.–17. prosince schválili poslanci ČNR schválili Ústavu ČR (nabyla účinnosti 1. ledna 1993) a zákon o státních symbolech (velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna). Poslanci schválili i smlouvu se SR a vyhlášení k parlamentům a národům světa o vzniku ČR.


1993 – ve Vladislavském sále Pražského hradu se konalo slavnostní zasedání ČNR (první schůze 200členného orgánu přeměněného na Poslaneckou sněmovnu); nová Česká republika má rozlohu 78 864 km² a 10 302 000 obyvatel (14. místo v Evropě).

          – ve dnech 29. října byla ČR ve druhém kole hlasování zvolena 127 hlasy nestálým členem Rady bezpečnosti na 2 roky (od 1. ledna 1994).


1994 – Česká televize zrušila program ČT 3; od 4. února t. r. začal vysílat nový program – soukromá televizní stanice NOVA.


1996 – ČR zahájila tříleté funkční období v Hospodářské a sociální radě OSN

          – dne 23. ledna předal premiér V. Klaus do rukou předsedy italské vlády L. Diniho (Itálie převzala od 1. ledna 1996 na půl roku předsednictví Evropské unie) žádost ČR o členství v Evropské unii; jednání o členství se předpokládá v roce 1998.


1997 – dne 3. října odmítl ministr zahraničí SRN K. Kinkel při své návštěvě v Praze individuální odškodnění obětí nacismu (dosud žije na 8 tisíc českých obětí) a místo toho navrhl realizovat od 1. ledna 1998 tzv. Fond budoucnosti.


Zdroj: František Čapka: Dějiny Zemí koruny České v datech a FB Přemyslovci


V tento den se narodili:

Eduard Bass – (* 1. 1. 1888) český novinář, kabaretiér a spisovatel

Ema Pechová – (* 1. 1. 1869) česká herečka

Jan Antoš – (* 1. 1. 1860) spisovatel

Jan Opletal – (* 1. 1. 1915) český student medicíny, oběť nacistického teroru

Josef Trakal – (* 1. 1. 1860) právník

Karel Dvořák – (* 1. 1. 1893) sochař

Miroslav Krajnik – (* 1. 1. 1850) spisovatel a politik

Otakar Srdínko – (* 1. 1. 1875) lékař

Viktor Ullmann – (* 1. 1. 1898) skladatel

V tomto dni zemřeli:

František Běhounek – († 1. 1. 1973) český fyzik a spisovatel, autor zejména literatury pro mládež a science fiction

Jan Stanislav Štěrba-Böhm – († 1. 1. 1938) chemik

Jaroslav Ježek – († 1. 1. 1942) český skladatel, dramaturg a klavírista

Růžena Svobodová – († 1. 1. 1920) česká spisovatelka

sv. Zdislava z Lemberka – († 1. 1. 1252) česká šlechtična a zakladatelka špitálu; patromka Libereckého kraje

Věra Krilová – († 1. 1. 2000) pěvkyně


Zdroj: http://svatky.centrum.cz

 
load
facebook instagram přispět darujme_cz