1185 – došlo k veliké bitvě u Loděnic na rovině k Šumicům a Lidměřicům, bitva to byla krutá a krvavá. Bratrovražedný boj Čechů a Moravanů si vyžádal na 4 000 mrtvých mužů. Tato bitva byla poslední svého druhu v českých dějinách, kdy proti sobě stály družiny pražského a znojemského knížete. Přemysl Otakar I. zde v krvavé bitvě u moravské Loděnice zvítězil nad Konrádem II. Otou.
Český kronikář Jarloch k této bitvě píše:
„10. prosince, Léta Páně 1185, svedli mezi sebou Čechové a Moravané u Loděnic takovou bitvu, že „křik i hluk bojujících, vřava lidí, koní a lomoz zbraní, bylo slyšet až v klášteře v Dolních Kounicích, vzdáleném odtud dobrou míli. Padlo jich v této srážce z předáků Čech a také Moravy mnoho na počet a tolik, že když potom byli od živých pohřbíváni, do jedné jámy deset nebo patnáct až i na dvacet jich (bylo) vhozeno, a tak zasypáno zemí a kamením.”
1301 – Jan IV. z Dražic získal, z rukou Petra z Aspeltu, který tehdy zastával post basilejského biskupa a byl zároveň českým kancléřem, biskupské svěcení. Podílel se na uvedení Lucemburků na český trůn a byl nejen duchovní oporou, ale i rádcem a průvodcem nového českého krále Jana Lucemburského, otce Karla IV.
1420 – v domě někdejšího kutnohorského mincmistra Petra Zmrzlíka ze Svojšína došlo k prvnímu velkému "hádání" táborských kněží s univerzitními mistry, kteří zastupovali Pražany. Mistři prudce napadli 72 táborských článků, označili je za bludy, protože se Táboři výrazně odlišili od dosavadních právních, a i liturgických zvyklostí: zjednodušili mši, sloužili ji na nesvěcených místech, užívali při ní češtinu apod. "Hádání" nevedlo k dohodě.
Na oné proslulé schůzce mluvčí umírněných, mistři Petr z Mladoňovic a Jakoubek ze Stříbra napočítali Táborům celkem dvaasedmdesát bludů, kterých se podle jejich názoru dopouštěli v náboženském i světském životě. Více než polovina z jejich připomínek směřovala k chiliasmu zahrnujícím představy o tisíciletém panování Krista, spasení křesťanů na horách a pěti městech, o oplodnění žen bez pohlavního styku, bezbolestných porodech, nepotřebě vzdělání a knih. A ještě že Táboři popírali existenci očistce, odmítali modlitby za mrtvé, neuznávali moc svěcené vody, ať už při křtu nebo kropení, umírajícím neudělovali poslední pomazání olejem, neuznávali celibát. Útočili proti jakémukoli zpodobování Krista, natož svatých a chrámy zasvěcené mučedníkům církve a nikoli bezprostředně Bohu považovali za zlořečené a svatokupecké. Jan Roháč z Dubé na všechny ta obvinění jízlivě podotkl, že „V Kostnici nám házeli na krk čtyřicet kacířských článků, a vy nám jich házíte přes sedmdesát!“
Rokování nakonec skončila, neboť vypršel dohodnutý čas a v něm nebylo dosaženo žádné shody. Na Táboře posléze Žižka největší extrémy představované Pikarty a adamity potlačil, ale táborské křídlo zůstalo už provždy radikálnější, než byli Pražané.
1636 – v Brně byl zřízen královský tribunál Moravského markrabství v čele s hejtmanem; tribunál měl značnou politickou i soudní pravomoc na úkor zemských úřadů a zemského soudu. Zpočátku zasedal v Brně, v roce 1637 (za zemského hejtmana hraběte Salma) byl přeložen do Olomouce.
1717 – Karel VI. vydal patent o novém pronásledování evangelíků; byl namířen zejména proti dovozu evangelických knih a proti jejich vlastníkům. Reskriptem z 29. srpna 1721 bylo pronásledování nekatolíků soustředěno do rukou necírkevních orgánů.
1873 – dne 29. října bylo na schůzi českých poslanců (zvolených po říjnových prvních přímých volbách) rozhodnuto dvaceti proti deseti hlasům (především mladočechů) neobeslat říšskou radu; 10. prosince byli proto zbaveni svých mandátů. Čeští poslanci z Moravy si vyhradili právo postupovat samostatně a 27. listopadu vstoupilo 26 federalistických poslanců do nově zvoleného moravského sněmu. Dne 21. ledna 1874 vstoupili čeští poslanci z Moravy (s výjimkou E. Belcrediho) i do vídeňské říšské rady (se stručným Pražákovým ohrazením).
1918 – Národní shromáždění přijalo "zákon o mimořádných přechodných opatřeních na Slovensku"; už 7. prosince byl V. Šrobár pověřen řízením ministerstva s plnou mocí pro Slovensko (nahradilo prozatímní vládu pro Slovensko). Dostal "k ruce" 14 referentů (Slováků) a 12. prosince se usadil v Žilině (do Bratislavy přesídlil až 4. února 1919 a rozpustil Slovenskou národní radu). Svá nařízení vydával až do roku 1921. V prosinci 1918 přicházely na Slovensko československé legie z Itálie. Revoluční Národní shromáždění zrušilo šlechtické tituly, řády a výsady z nich plynoucí; novelizace zákona z 10. dubna 1920 (č. 243 Sb.) určila tresty za užívání titulů (zvýšeny v říjnu 1936 až na 2 měsíce nebo 20 tisíc Kč pokuty). Za protektorátu bylo užívání šlechtických titulů povoleno, po květnu 1945 obnovena platnost předválečných zákonů.
1934 – ČSR přistoupila k francouzsko-sovětskému protokolu z 5. prosince t. r., jenž zavazoval signatáře neuzavírat dohody se státy, které se postavily proti návrhu východního paktu.
1941 – ve dnech 21. října–10. prosince Československý pěší prapor 11 – Východní pod velením podplukovníka K. Klapálka v počtu 634 vojáků se zúčastnil obrany obleženého středomořského přístavu Tobruk (českoslovenští vojáci byli přiděleni k polské jednotce). 10. prosince byl zahájen osvobozovací úder, Tobruk byl po 244 dnech obklíčení svobodný.
1957 – politické byro ÚV KSČ rozhodlo o provádění třídně politické prověrky s cílem odstranit z řídícího a mocenského aparátu i z vědeckých institucí "politicky a třídně" nespolehlivé zaměstnance (i ty, kteří byli vyloučeni z KSČ nebo měli příbuzné v zahraničí). Prověrka probíhala v roce 1958 a v centrálních úřadech postihla čistka 7 755 osob, ve výzkumu 1583 osob, v nižších "článcích" byl počet poměrně vyšší (odhad postižených se pohyboval kolem 50 tisíc).
1959 – dne 25. října tvůrci polarografické analytické metody, akademiku J. Heyrovskému, byla udělena švédskou Královskou akademií věd ve Stockholmu Nobelova cena za chemii; cenu převzal z rukou švédského krále Gustava VI. 10. prosince t. r.
1963 – prof. J. Navrátil, přednosta brněnské II. chirurgické kliniky, provedl poprvé v Československu operaci poškozené srdeční chlopně a nahradil ji tzv. chlopenní protézou.
1987 – na Den lidských práv se konala demonstrace u Husova pomníku na Staroměstském náměstí v Praze.
1988 – na Den lidských práv proběhlo (poprvé) s úředním povolením na Škroupově náměstí v Praze na Žižkově shromáždění nezávislých iniciativ; povolenou manifestaci organizovala Charta 77 spolu s některými nezávislými iniciativami jako Demokratická iniciativa, Hnutí za občanskou svobodu, Klub Johna Lennona.
1989 – dne 4. prosince Česká vláda podala demisi (předsedou byl F. Pitra). Při setkání představitelů členských států Varšavské smlouvy v Moskvě byla okupace ČSSR z roku 1968 označena za "vměšování do vnitřních záležitostí suverénního Československa". Statisíce lidí znovu zaplnily Václavské náměstí v Praze; požadavek byl jednoznačný: sestavit novou, reprezentativní vládu, a to nejpozději do 10. prosince t. r., jinak se bude 12. prosince konat generální stávka.
– nově ustavená (21členná) federální vláda v čele s M. Čalfou, v níž poprvé byli komunisté po 41 letech v menšině (jen 10 členů KSČ, z nichž tři ještě ukončili do ledna 1990 členství v KSČ, 7 nestraníků, po dvou za socialisty a lidovce), složila slib do rukou prezidenta G. Husáka; byl to jeho poslední oficiální akt. Vznikla "vláda národního porozumění". G. Husák abdikoval z funkce prezidenta. Na Václavském náměstí v Praze proběhla manifestace ke Dni lidských práv; došlo zde k oznámení kandidáta na prezidenta republiky – V. Havla. Mezi možnými kandidáty se vyskytovala (do té doby) další jména: A. Dubček, Č. Císař, L. Adamec. Ukončena stávka kulturních pracovníků (jen studenti setrvávali ve stávce).
1990 – ve dnech 4.–10. prosince československá "mise dobré vůle" vedená generálem M. Vackem jednala v Iráku o propuštění 40 československých občanů, kteří zde byli zadržováni.
1997 – V. Havel se stal oficiálním kandidátem na další pětileté prezidentské období.
Zdroj:
František Čapka: Dějiny Zemí koruny České v datech
V tento den se narodili:
František Ladislav Rieger – (* 10. 12. 1818) politik
František Plzák – (* 10. 12. 1877) chemik
Jaromil Jireš – (* 10. 12. 1935) český režisér
Jaroslav Jiřík – (* 10. 12. 1939) hokejový reprezentant
Josef Stránský – (* 10. 12. 1914) letec
Václav Trégl – (* 10. 12. 1902) český herec
Zdeněk Kaloč – (* 10. 12. 1938) český režisér, dramatik a pedagog
V tomto dni zemřeli:
Jiří Marek – († 10. 12. 1994) český spisovatel
Josef Jiří Stankovský – († 10. 12. 1879) spisovatel
