Zveme Vás 21. 5. 2022 na Pouť Českého Anděla do Ctiněvsi

Navigace

 

Historie

Historická fakta


866 – druhorozený syn krále Ludvíka Němce, jménem také Ludvík, těžce nesl, že mu otec odňal některá léna a převedl je na jeho bratra Karlomana. Zahájil odboj proti svému otci. Vyzval knížete Rostislava, aby se k němu připojil a vpadl se svým vojskem do Bavor. Rostislav na Ludvíkově odboji odmítl účast.

svatý Cyril, obrázek se otevře v novém okně867–869 – cesta Konstantina a Metoděje z Moravy přes Blatengrad (zde se zastavili na dvoře Kocela, syna Pribiny) do Benátek a nakonec do Říma k papeži Hadriánovi II.; pod vlivem knihovníka Athanasia, Konstantinova přítele, byl nový papež získán pro slovanskou liturgii a slavnostně ji schválil. Po hebrejštině, řečtině a latině byl tak legalizován při bohoslužbě další liturgický jazyk – církevní slovanština. Papež také vysvětil Metoděje (dosud laika) i se skupinou moravských učedníků (Gorazda, Klimenta, Nauma) na kněze a nechal dokonce sloužit slovanské bohoslužby ve čtyřech římských kostelích. Konstantin onemocněl, vstoupil do jednoho z řeckých klášterů v Římě (pod mnišským jménem Kyrillos – Cyrillus), kde 14. února 869 ve věku 42 let zemřel; pochován je v kostele sv. Klimenta při pravé straně oltáře.


869 – české kmeny za pomoci Srbů útočily na franské území (Bavorsko, Durynsko). Koncem roku jednáno o míru s Karlomanem.kníže Soběslav, obrázek se otevře v novém okně


1140 – na hradě „Hostin“ ve východních Čechách zemřel český kníže Soběslav I.; byl pochován po boku rodičů a sourozenců na svém oblíbeném sídle – Vyšehradě.


1368 – se narodil Zikmund Lucemburský, braniborský markrabě, český a uherský král.


Alžběta Pomořanská, obrázek se otevře v novém okně


1393 – v ústraní zemřela ve svém věnném městě Hradci Králové královna – vdova Alžběta Pomořanská.


1427 – během snahy o získání podpory slezských knížat v boji proti husitům, nastal dílčí úspěch a představitelé slezského válečného spolku ustanoveného v Střelínu, uzavřeli jednotu s Janem Městeckým z Opočna a Půtou III. z Častolovic.




1783 – vydán manželský patent, který sice ponechával církevní formu sňatku, avšak vyjmul manželské spory z kompetence církevních soudů.
         – k stávajícímu státnímu solnímu monopolu přibyl monopol tabákový.
         – přijata další nařízení: zjednodušení katolických bohoslužeb, podstatné omezení počtu procesí, snížení počtu svátků (na 27 v roce), zákaz zvonění proti mračnům a bouřím.
         – J. A. Hanke z Hankenštejna vydal ve Vídni jazykovou obranu Empfehlung der böhmischen Sprache und Literatur s programem rozvoje a povznesení českého jazyka.
         – v Praze vyšla česká jazyková obrana publicisty a literáta K. I. Tháma Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho utrhačům, též mnohým vlastencům v cvičení se v něm liknavým a nedbalým sepsaná; vášnivě v ní zaútočil na „kleté zemany a šlechtice“, kteří se odcizili českému jazyku.

         – ve dnech 13.–14. únoravypuklo povstání na rychmburském panství ve východních Čechách, jímž vyvrcholil vleklý spor poddaných s vrchností o odvádění úročního ovsa; proti poddaným zasáhlo vojsko.


1802 – dne 4. května došlo ke zrušení doživotní vojenské služby, místo ní byly zavedeny tzv. kapitulace na určitý počet let (pro pěchotu a vozatajstvo 10 let, pro jezdectvo 12 let, pro dělostřelectvo a ženisty 14 let). Již v roce 1811 byla délka vojenské služby stanovena jednotně na 14 let. Když voják tuto dobu odsloužil, mohl nastoupit novou kapitulaci s některými výhodami nebo byl z armády propuštěn. Teprve patentem ze14. února 1845byla vojenská služba zkrácena na 8 let.


1802–1822 – výstavba empírového zámku Kačina u Kutné Hory (podle projektu drážďanského architekta Ch. F. Schurichta). Další empírové (klasicistní) stavby vznikaly v Praze (dům U Hybernů, kostel sv. Kříže), Teplicích, Mariánských Lázních, Františkových Lázních aj., budovaly se letohrádky a parky u venkovských sídel. Klasicistní cítění se prosadilo i v střízlivém, vyváženě vznešeném nábytku.


1803 – v kartounce bratří Josefa a Franze Stolla ve Varnsdorfu byl poprvé v Čechách zaveden válcový tisk tkanin.
         – v Praze byla založena Jednota umělců hudebních k podpoře vdov a sirotků aneb tzv. Societa, která svými akademiemi přispěla k vytváření tradice veřejných koncertů.


1803–1807 – profesor pražské polytechniky F. J. Gerstner zkonstruoval první parní stroj v českých zemích. Šlo o dvojčinný parní stroj s kondenzátorem a převodem na rotační pohyb pro pohon pracovních strojů; používal se však jen jako učební pomůcka na pražské polytechnice (do roku 1834). V průmyslové výrobě se parní stroj uplatnil poprvé až v roce 1814.


1804 – císař založil na univerzitách stolice pro náboženskou vědu a k odstranění nedostatku duchovenstva docházelo k zakládání (případně obnovování) filozofických ústavů; tak například už v roce 1802 bylo obnoveno piaristické filozofické studium v Litomyšli, od roku 1803 vláda nařídila, aby podobné ústavy o dvou ročnících byly zřízeny v každé diecézi.

          – dozor nad obecným školstvím (dle tzv. Plánu obecných škol) byl svěřen vikářům a farářům; od roku 1808 dozíralo kněžstvo i na gymnázia a filozofické ústavy.

          – v barvírně soukenické manufaktury J. G. Bergera ve Stráži nad Nisou u Liberce byl instalován první parní kotel; sloužil k zahřívání barvicí hmoty v kádích. Další parní kotel byl dán do provozu v témže roce v bavlnářské manufaktuře J. Hanische ve Varnsdorfu.

          – české země postihla velká neúroda, která přispěla k nárůstu drahoty a bídy.


1825 – dne 12. února byla v Praze založena Česká spořitelna jako první spořitelna v českých zemích (první rakouská spořitelna vznikla v roce 1819 ve Vídni); kapitálem i vlastnictvím (šlo vesměs o příslušníky šlechty a pražské velkoobchodníky) a také „managementem“ šlo fakticky o německý peněžní ústav. První vklady byly přijaty 14. února t. r.


1825–1836 – začala výstavba druhé české koňské dráhy Praha – Lány (původně mělo jít o trať Praha – Plzeň). Z finančních důvodů byla výstavba v roce 1833 přerušena a nedostavěná dráha byla 20. listopadu 1834 prodána knížeti K. E. z Fürstenberka. Pražský dřevař A. Schimann si ji v letech 1835–1839 pronajal k dopravě dřeva z křivoklátských lesů.


1848 – polovina února – po prvních zprávách o revolučních nepokojích v Itálii se objevily (14. února) na pražských ulicích letáky provolávající slávu italským revolucionářům a vybízející Čechy k následování. Začátkem března (po zprávách o únorové revoluci ve Francii) letáků přibývalo; autorství bývá přičítáno členům spolku Repeal.


1871 – výnosem ministerstva obchodu byl schválen burzovní řád pražské burzy; na založení burzy složilo zakládací příspěvek mj. 79 záložen a spořitelen, 50 cukrovarů, 12 bank, 12 pojišťoven, 4 železniční společnosti.


1934 – provedena reorganizace Malypetrovy vlády; národní demokracie z ní vystoupila na protest proti devalvaci a přešla do opozice; „staronové“ vládě široké koalice opět předsedal agrárník J. Malypetr.


1940 – leden–únor – začalo formování koordinačního centra nekomunistického (občanského) odboje – Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD); ustavil se na přelomu dubna a května t. r. a zastoupeny v něm byly vždy dvěma osobami Politické ústředí, obrana národa a Petiční výbor Věrni zůstaneme. Orgán udržoval kontakt i s dalšími občanskými odbojovými organizacemi.

          – dne 28. ledna se v Paříži z iniciativy M. Hodži ustavilo separátní „vzdorocentrum“ zahraničního odboje – Česko-slovenská národní rada; Hodža se dostal do vážného rozporu s Benešovým Československým národním výborem a již 22. listopadu 1939 vytvořil Slovenskou národní radu. Část českých opozičníků, povzbuzena Hodžovou akcí, založila začátkem ledna 1940 v Londýně tzv. Český akční výbor, v němž působili Benešovi odpůrci (V. Myslivec, I. Marek, F. Dvorník); Beneš dosáhl u francouzské vlády zákroku proti Hodžově radě, takže byla 14. února zakázána. To byl výrazný krok k izolaci Benešových odpůrců.


1945 – Praha zažila v poledne velké bombardování 62 letadel B-17 z 8. americké letecké armády. Zahynulo na 700 lidí, dalších 1000 bylo zraněno.


1959 – Ministerstvo zahraničních věcí oznámilo, že byly zveřejněny ratifikační listiny ke smlouvě mezi ČSR a Polskem o konečném vyřešení státních hranic.


1989 – počátek února – publikováno programové prohlášení Obrody – Klubu za socialistickou přestavbu, jímž tato nezávislá iniciativa (sdružující bývalé reformní komunisty) vstoupila v život (již v lednu roku 1989 byl dopracován organizační řád); předsedou Klubu se stal V. Mencl. V květnu 1991 se Klub sloučil se sociálně demokratickou stranou.

          – dne 14. února předsednictvo Federálního shromáždění odhlasovalo podstatně vyšší tresty za údajné „rušení veřejného pořádku“.


1990 – papež Jan Pavel II. jmenoval 5 nových sídelních biskupů; po desetiletích bylo obsazeno všech 13 československých diecézí.


1997 – dne 21. ledna v Praze podepsali předsedové vlád ČR a SRN (V. Klaus a H. Kohl) česko-německou deklaraci, v níž se německá vláda zavázala, že nevznese vůči ČR žádné nároky, avšak majetkové otázky sudetských Němců zůstaly jedním z otevřených problémů (podobně i otázka odškodnění českých obětí nacismu z let II. světové války). Deklaraci schválil německý Spolkový sněm 30. ledna, Poslanecká sněmovna ČR (po čtyřech dnech často nechutných útoků republikánů) 14. února 131 hlasy proti 59 hlasům; v Senátu prošla deklarace poměrem hlasů 54 : 24.


Zdroj: František Čapka: Dějiny Zemí koruny České v datech a FB stránka Přemyslovci


V tento den se narodili:král Zikmund Lucemburský, obrázek se otevře v novém okně

Albín Polášek – (* 14. 2. 1879) sochař

Miroslav Zikmund – (* 14. 2. 1919) cestovatel

Zikmund Lucemburský – (* 14. 2. 1368) český, uherský a německý král a římský císař z dynastie Lucemburků


V tomto dni zemřeli:

Ivan Hálek – († 14. 2. 1945) lékař a politik

Jindřich Rohan – († 14. 2. 1978) dirigent

Josef Truhlář – († 14. 2. 1914) literární historik

Otakar Štáfl – († 14. 2. 1945) malíř

Václav Brtník – († 14. 2. 1955) spisovatel

Vlasta Štáflová – († 14. 2. 1945) spisovatelka


SVATÝ VALENTÝNsvatý Valentýn, obrázek se otevře v novém okně

* kolem roku 175 Interamna (v dnešní Terni) v Umbrii v Itálii

† 14. 2. kolem roku 269 nebo 273 (historici se však na roce jeho skonu neshodují a domnívají se, že mohl zemřít v letech 268–273) v Římě u Milvijského mostu na Flaminiově cestě


Nejedná se o českého světce, přesto je s jeho jménem spjata významná tradice tohoto dne, je vážen a uctíván i v českých zemích (ostatky sv. Valentina přivezené do Čech pravděpodobně za krále Karla IV. najdeme např. v bazilice svatého Petra a Pavla na Vyšehradě).

Jméno světce Valentinus se poprvé objevuje v 6. století v díle Martyrologium Hieronymianum (kompilaci legend). Svátek svatého Valentina, dne 14. února, pravděpodobně zavedl papež Gelasius roku 496.

Pozdější historické prameny, které se vážou k 14. únoru, připomínají památku dokonce tří Valentinů – jeden z nich působil v Africe, další dva byli popraveni v Římě a pohřbeni na Via Flaminia, ovšem na různých místech. Jméno Valentin bylo v té době velmi oblíbeným, a proto je těžké vystopovat život toho pravého, legendy se prolínají.

Někteří učenci se domnívají, že Valentin z Terni a Valentin Římský jsou jedna a tatáž osoba.


Atributy:

ptáci, růže, kohout; meč, je zobrazován jako kněz se slepou dívkou; ratolestí; s ochrnutým dítětem u nohou; někdy je znázorněna scéna, jak je Valentinovi sťata hlava nebo jak je na něj namířen meč

Patron:

mladých lidí, zasnoubených dvojic a zvláště jejich čisté a oddané lásky (přimlouvá se za dobrý sňatek), cestujících, včelařů a je vzýván proti moru, mdlobám, epilepsii, infekčním chorobám, nákaze


Životopis:


Svatý Valentin z Terni

Valentin, významný evangelista a misionář žijící ve 3. století, se stal oblíbeným biskupem v Interamny (v dnešní Terni) v Umbrii. Na jeho přímluvu docházelo k zázrakům a nevysvětlitelným uzdravením.

Pověst praví, že byl Valentin do Říma povolán učitelem rétoriky Kratónem za účelem vyléčení jeho syna Cheremona z epilepsie. Modlitbami, vírou a láskou došlo k uzdravení chlapce, což vedlo k obrácení Kratóna a celé jeho rodiny ke křesťanství.

Dle legend měl Valentin zahynout při pronásledování křesťanů za císaře Aureliana (nebo možná Claudia II. Gothica), tedy kolem roku 269. Nejdříve byl uvězněn, mučen a z příkazu prefekta Placida Furiuse mu byla setnuta hlava na 63. míli Flaminiovy silnice. Zde bylo jeho tělo pohřbeno, ale Valentinovi žáci ho exhumovali a znovu pohřbili za hradbami města Terni. (Vedle hrobu svatého Valentýna zde v 9. století stával benediktinský klášter).

Odhaduje se, že relikvie svatého Valentina byly uctívány od počátku 4. nebo 5. století, kdy se hrob na předměstském hřbitově postupně stával místem modlitby a každoročním cílem poutníků. Roku 1643 byl svatý Valentin prohlášen jediným patronem města Terni a ternské diecéze. Tisíce věřících a poutníků každoročně navštěvují baziliku v Terni, aby si tam vyprošovali světcovu ochranu. Mezi nimi jsou četné páry snoubenců, kteří žádají svatého Valentina o požehnání pro jejich svazek.


Svatý Valentin Římský

Valentin byl římským knězem (dle legendy původně lékařem), za svou dobročinnost a neohroženost velmi uctívaným i mezi pohany. Žil pravděpodobně za panování císaře Claudia II. Gothica (268–270).

V té době císař zastával názor, že ženatí muži v armádě nepodávají tak dobré výkony jako svobodní muži, a proto z touhy po větším a výkonnějším vojsku zakazoval budoucím vojákům vstup do manželství.

Valentin však zamilované dál tajně oddával (možná zde najdeme původ svátku zamilovaných). Proto byl na císařův příkaz vzat do vazby a předveden před soudce Asreria.

Zbožný Valentin byl nadále věrný své víře a Kristu, dokonce obrátil na křesťanství soudce i s jeho celou rodinou. Souvisí s tím příběh, kdy Asterian chtěl po Valentinovi jako důkaz boží existence uzdravení jeho slepé dcery. To se povedlo, kněz svými modlitbami a schopnostmi dosáhl zázraku jejího uzdravení. Soudce pak jako poděkování Bohu propustil z vězení všechny křesťany.

Křesťané se radovali, pohané se rozzuřili, zaútočili na Asteriův dům, Valentina vyvlekli ven, ztloukli ho a odvedli na Flaminiovu cestu, kde byl sťat mečem.(Zde archeologové objevili Valentinův hrob pod zříceninami jemu zasvěcené baziliky).

Legenda praví, že Valentin ještě před svou smrtí stačil poslat dceři vězeňského dozorce vzkaz, který končil slovy: „Od tvého Valentina.“ Nad Valentinovým hrobem prý vykvetly růžové květy mandlovníku, které si zamilované dvojice dávaly jako důkaz lásky, která nikdy nezahyne.

 
load
facebook instagram přispět darujme_cz