Poutní cesta Říp–Blaník slavnostně otevřena 28. září 2022 

Navigace

 

Historie

Historická faktaSmrt biskupa Dětmara, obrázek se otevře v novém okně


982 – zemřel Dětmar, první pražský biskup

„„Přišel totiž kdysi předtím ze Sas muž podivuhodné výmluvnosti a učenosti, jménem Dětmar, kněz povýšením, mnich přiznáním, na svatou pouť do Prahy. Když se s knížetem Boleslavem II. seznámil, za krátký čas nabyl u něho veliké obliby a přátelství. A poněvadž dokonale uměl řeč slovanskou, povolal ho kníže svými posly, a svolav kněžstvo, velmože země a lid, dosáhl svými prosbami a přímluvami, aby si ho všichni obecným souhlasem zvolili biskupem. Druhého dne, jak si kníže přál, příznivým voláním byl Dětmar ode všech zvolen biskupem a poslán od knížete, všeho duchovenstva a lidu k nejkřesťanštějšímu císaři Otovi, synu císaře Jindřicha, s tímto listem:
„Nejslavnější císaři a největší ctiteli křesťanského náboženství! Přijmi milostivě naše i všeho kněžstva a lidu prosby a tohoto muže, ve všem osvědčeného, jménem Dětmara, jehož si za pastýře volíme; snažně žádáme, aby byl s Vaším největším schválením a rozkazem na biskupa vysvěcen“.
Tu císař, jsa milovníkem zákona Božího, podle rady vévod a knížat, ale zvláště biskupů, a maje péči o spasení lidu nově ve víru obráceného, kázal arcibiskupovi mohučskému, jenž byl tehdy přední osobou u dvora, aby Dětmara vysvětil na biskupa. Potom nový biskup, ozdoben jsa mitrou, vrátil se radostně do nové osady, celé Čechy zaujímající, a když přišel do hlavního sídla Prahy, byl u oltáře svátého Víta ode všech nastolen. Duchovenstvo při tom zpívalo „Te Deum laudamus“, kníže a velmoži prozpěvovali: „Kristus keinado“ atd.; prostější pak a zpěvu neznalý lid volal „Krlešu“ a tak podle svého obyčeje celý ten den vesele strávili.”” – Kosmova kronika

1003 – počátkem ledna – umírá kníže Vladivoj, jenž byl kronikáři označován za notorického opilce; do země se za přispění římskoněmeckého krále Jindřicha II. spolu s matkou vrátili Jaromír a Oldřich, přičemž Jaromírovi byl nabídnut knížecí stolec, jeho „vláda” však trvala pouhých pár měsíců


1101 – počátek ledna – uskutečnil se rychlý odjezd Bořivoje II. z Moravy; umožnil návrat vypuzených moravských údělných knížat – bratrů Oldřicha a Litolda, kteří vytlačili Bořivojovy posádky z Brněnska a zmocnili se opět dědictví po svém otci Konrádovi


1110 – počátek ledna – císař Svaté říše římské Jindřich V. vtrhl s vojskem do Čech a pozval znepřátelené strany na jednání do biskupského dvora v Rokycanech; přítomen byl pražský biskup Heřman, jednalo se tedy o setkání politických a církevních elit té doby; Jindřich za českého knížete uznal Vladislava I., přičemž Bořivoje nechal spoutat železy a jako zločince ho uvěznil až v Porýní v Hammersteinu; svou roli v tom nepochybně sehrálo 500 stříbrných hřiven, jež Vladislav I. císaři věnoval


1158 – počátek ledna – konal se říšský sněm v Řezně, při němž císař Fridrich I. Barbarossa znovu vyzval českého knížete k účasti na italském vojenském tažení; Vladislav svou účast potvrdil; i císař splnil svůj slib a 11. ledna 1158 obdržel Vladislav II. za své služby dědičný titul královský; česká šlechta přijala zpočátku tyto zprávy s rozpaky a hájila své právo na spolurozhodování ve státních záležitostech a při vysílání zahraničních výprav; z toho je patrný postupný politický růst šlechty; Fridrich Barbarossa udělil rovněž Vladislavovi Horní Lužici (omezené na Budyšínsko) lénem


1336 – do Prahy přijela poprvé a také naposled druhá choť Jana Lucemburského, Beatrix Bourbonská, neboť se zde měla uskutečnit její korunovace, která se odehrála 18. května 1337 ve svatovítské bazilice; do Prahy jí doprovázel průvod vedený markraběnkou Blankou z Valois, která jí přijela k českým hranicím naproti; vzhledem k tomu, že nemluvila česky, zřejmě ani německy, nastaly u budoucí královny v české metropoli problémy v komunikaci; proto Jan Lucemburský svěřil Beatrix, především z důvodů jazykové bariéry, do péče první manželky svého syna Karla, což byla Blanka z Valois; 25. února 1337 porodila královna své jediné dítě, syna Václava a to za velmi podivných okolností; 1. července 1337 opustila Prahu a do Českého království se již nikdy nevrátila


1742 – dne 17. prosince začal za krutých mrazů ústup francouzských vojsk z Prahy; maršálu Belle-Islemu se podařilo za velkých ztrát po desetidenním pochodu přes Rakovník, Toužim a Kynžvart dosáhnout 26. prosince Cheb; téhož dne kapituloval zbytek francouzské posádky v Praze pod velením generála Cheverta (předtím Prahu dobyl); rakouská vojska vstoupila 2. ledna 1743 do vyhladovělé Prahy; francouzští vojáci, kteří nemohli odejít s armádou, zůstali ve městě (šlo zhruba o 2 tisíce nemocných a raněných); Čechy rovněž musela opustit bavorská vojska, čímž také skončila vláda Karla III. (Karla Albrechta) jako českého krále; svou moc uplatňoval poté jen v západní části země a v okolí Prahy, a to ještě za finanční a vojenské pomoci Francie


1762 – došlo k zreformování Direktoria pro veřejné a kamerální (finanční) záležitosti (z roku 1749), kdy dostalo nový název – Spojená česko-rakouská dvorská kancelář (Vereinigte Hofstelle); činnost nového orgánu byla omezena jen na otázky politické správy, finanční záležitosti byly separovány a pro jejich správu byly zřízeny nové úřady (generální pokladna pro státní dluh, dvorská komora pro státní příjmy a účetní komora jako kontrolní orgán); prvním kancléřem byl jmenován hrabě Rudolf Chotek


1776 – vešel v platnost zákaz mučení při hrdelních procesech; předním odpůrcem mučení byl vídeňský osvícenec a rodák z moravského Mikulova J. Sonnenfels (v roce 1775 vydal spis O odstranění tortury)


1795 – císařským dekretem byl opět zaveden trest smrti, a to pro velezradu či pokus o ni; přísné tresty byly stanoveny i za rušení veřejného klidu, tajné spolčování, tisk a rozšiřování zakázaných nebo nepovolených knih


1834 – v Liberci byl založen podpůrný spolek tiskařů kartounu a vlněných látek – Spolek tiskařů a vzorkařů, který navazoval na zkušenosti tovaryšských bratrstev; v Novém Světě u Jablonce nad Nisou byla zřízena při strojní přádelně bavlny J. Herziga první mechanická tkalcovna bavlny v českých zemích

          – dne 2. ledna vyšlo v Praze a Hradci Králové 1. číslo Kwětů českých (od 1. ledna 1835 Kwěty) za redakce J. K. Tyla; nakladatelem byl J. H. Pospíšil (původně se časopis nazýval Jindy a nyní)


1889 – vyšlo 1. číslo III. ročníku týdeníku Čas (vydávaný J. Herbenem od konce roku 1886); redakci převzala trojice T. G. Masaryk, J. Kaizl a K. Kramář, představitelé českého politického realismu; předběžné cíle tohoto kulturního a politického proudu zformuloval Kaizl ve čtyřech principech: 1. aktivní politika; 2. sbírání politické váhy ve společnosti; 3. získávání drobných výhod; 4. příprava sil v rámci ústavy; realisté si uvědomovali provinciálnost a omezenost konzervativní staročeské politiky a pokoušeli se ji zmodernizovat; v časopise vycházely i literární práce, jako například v letech 1899–1900 básně Petra Bezruče, vydané v roce 1903 pod názvem Slezské písně, které se staly předlohou pro sborovou trilogii světově nejznámějšího skladatele 20. století Leoše Janáčka (Maryčka Magdonova, Kantor Halfar a Sedmdesát tisíc)


1900 – konstruktér Ing. Mařík postavil v První českomoravské strojírně v Praze první českou parní lokomotivu (Na Zdar), poté následovala sériová výroba

           – leden – po stávce horníků ve Štýrsku (2. ledna) nastalo masové stávkové hnutí horníků v českých zemích – na Ostravsku (13. ledna), Kladensku (15. ledna), v severních Čechách (19. ledna), v rosicko-oslavanském revíru (21. února); celkový počet stávkujících činil 80 tisíc, stávka trvala do konce března


1926 – dne 26. března některé ze vznikajících fašistických skupin (především Českoslovenští fašisté a Národní hnutí) se sdružily v Národní obec fašistickou (NOF); dne 2. ledna 1927 se v Brně sešel sjezd Velké rady fašistické, kde bylo zvoleno sedmičlenné direktorium vedené R. Gajdou; hnutí byl vzorem zejména italský fašismus; volalo po vládě silné ruky a požadovalo ustavení korporativního státu; své členy získávalo především sociální demagogií a levným nacionalismem, zaměřeným protiněmecky; mládežnická organizace NOF se nazývala Omladina


1935 – dne 11. ledna prokázala Lublaňská schůzka Stálé rady Malé dohody zájem ČSR na tzv. dunajském paktu navrženém 2. ledna t. r. Francií a Itálií; rozpory v podunajské oblasti zabránily realizaci projektu


1944 – leden – českoslovenští účastníci odbojového hnutí ve Francii vytvořili Československé bojové družiny, které se zúčastnily bojů v pařížském povstání (19.–25. srpna 1944)

          – ve dnech 1.–2. ledna se 1. československá samostatná brigáda v SSSR účastnila bojů o Rudu a Bílou Cerkev, při nichž utrpěla značné ztráty; k dalším bojům došlo ve dnech 3. ledna až 7. března na pravobřežní Ukrajině u Žaškova


1990 – prezident V. Havel vykonal první zahraniční cestu do NDR a SRN; jednal v Berlíně s úřadujícím předsedou Státní rady NDR M. Gerlachem a v Mnichově se spolkovým prezidentem R. von Weizsäckerem a kancléřem H. Kohlem


Zdroj: František Čapka: Dějiny Zemí koruny České v datech a FB stránka Přemyslovci


V tento den se narodili:

Čeněk Kalandra – (* 2. 1. 1850) pedagog a spisovatel

František Xaver Brixi – (* 2. 1. 1732) český hudební skladatel

Karel Kutlvašr – (* 2. 1. 1900) československý legionář, důstojník a generál

Otakar Hostinský – (* 2. 1. 1847) estetik a umělecký teoretik


V tomto dni zemřeli:

Felix Jenewein – († 2. 1. 1880) český malíř

Marie Bittnerová – († 2. 1. 1898) herečka

Vít Nejedlý – († 2. 1. 1945) skladatel


Zdroj: http://svatky.centrum.cz

 
load
facebook instagram přispět darujme_cz