1266 – sněm, svolaný v Praze z podnětu krále Přemysla Otakara II., vyhlásil některé reformy v království: pokus o sjednocení měr a vah, trestnost padělání mincí, přísný zákaz plenění v zemi vlastním vojskem.
1367 – v chrámu svatého Víta byla slavnostně vysvěcena kaple svatého Václava. Svatováclavskou kapli vysvětil za přítomnosti císaře Karla IV. pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi, jako uzavřenou a jen spoře osvětlenou prostoru na čtvercovém půdorysu, pod vysokým baldachýnem hvězdové klenby nesené masivními žebry. Kaple chránila náhrobek sv. Václava z ryzího zlata a drahokamů z roku 1358 a se světcovou zlatou relikviářovou hlavou. Na ni byla umísťována Svatováclavská koruna českých králů. Podle svědectví Beneše Krabice z Weitmile bylo dokončeno „krásné dílo“, totiž „veliký portál a sloupoví“ u kaple svatého Václava. Z Benešova sdělení je patrné, že tyto části katedrály vznikaly nejen ve stejném čase, ale že byly koncipovány současně, a to v rámci nové představy katedrály, jak ji formuloval Petr Parléř, nepochybně v souznění s Karlem IV. a arcibiskupem Arnoštem z Pardubic.
1378 – samostatné vlády v českém státě a v Říši se ujal sedmnáctiletý Václav IV. (1378–1419), osobnost značně rozporuplná, mnohdy až chaotická, bez jasné koncepce vlády v době krajně nevhodné mezinárodní i vnitropolitické situace.
– arcibiskup pražský Jan Očko z Vlašimi (18. září t. r. jmenován papežem Urbanem VI. kardinálem) se zřekl svého úřadu.
1393 – zemřel Matěj z Janova, kněz, kazatel a církevní reformátor, nejvýznamnější představitel rané české reformace. Byl-li před Janem Husem v nejednom ohledu radikálnější teolog, schopný výraznější a nezávislé reflexe, než on sám, pak jím byl právě Matěj z Janova.
1433 – husité přijali první kompaktáta, který jim sněm nabízel. Legáti basilejského koncilu se optimisticky domnívali, že církevní otázka je těmito takzvanými pražskými kompaktáty vyřešena. Pražská kompaktáta byla přijata rukoudáním pouze husitského duchovenstva. Sněm podmiňoval souhlas schválením závaznosti přijímání pod obojí pro všechny obyvatele Čech a Moravy, jak to vyplývalo z jejich užitečnosti a spasitelnosti a další neshody vznikaly v otázce zabraných církevních statků, což bylo důsledkem čtvrtého pražského artikulu. Zabírání církevních statků považoval koncil ve smyslu kanonického práva za svatokrádež. Sněm neměl žádných námitek proti druhému a třetímu článku. Shodné námitky ve věci prvního a čtvrtého článku spojily velikou část účastníků svatomartinského sněmu. Pouze skupina Menharta z Hradce a mistři Prokop z Plzně a Petr z Mladoňovic byli pro přijetí pražských kompaktát ve verzi, která byla předložena. Znění dokumentu se bohužel nedochovalo.
1626 – srpen – Mansfeldovo vojsko (s mnoha exulanty) proniklo na Krnovsko, Opavsko a Těšínsko, dále postupovalo přes Lipník, Nový Jičín a Uherský Brod na Slovensko (k Trenčínu), kde se mělo spojit s Bethlenovou armádou. Gábor Bethlen chtěl ve spojení s Turky a Mansfeldem ohrozit Vídeň (šlo již o třetí vojenské vystoupení Gábora Bethlena). Toho využili Valaši k druhému povstání, které trvalo 15 měsíců (1626–1627). Mansfeld se odebral na jih, v Bosně náhle onemocněl a 30. listopadu 1626 v Sarajevě zemřel.
1631 – na podnět Václava Viléma z Roupova byly za velké účasti lidu sňaty ze Staroměstské mostecké věže hlavy popravených pánů z roku 1621 a pietně uloženy do Týnského chrámu.
– dne 15. prosince, po předchozí tajné schůzce (30. listopadu), na trčkovském zámku v Kounicích se saským generálem Arnimem a zástupci české emigrace se Valdštejnův dvůr ve Znojmě stal hlavním štábem císařské armády. Dvojaká politika Valdštejna ho vynesla podruhé do čela císařských armád. Po celou zimu se zde intenzivně organizovalo nové císařské vojsko. Přitom Valdštejn (raněný ve své ješitnosti jak císařem Ferdinandem, tak i švédským králem) udržoval styky se Sasy.
1633 – část Valdštejnova vojska (nedokonale zásobovaná a vyzbrojená) pod velením Ottavia Piccolominiho překročila českobavorskou hranici s cílem provést rychlou operaci proti Švédům; zastavila se ve Fürthu. Už 3. prosince však nastal ústup tohoto jízdního sboru zpět do Čech. Ve Vídni nastalo zděšení.
1897 – dne 28. listopadu masové protivládní demonstrace ve Vídni vedly K. Badeniho k podání demise své vlády. Tlak destruktivní opozice spojených německých stran slavil úspěch. Dne 30. listopadu jmenoval císař novou úřednickou vládu barona P. Gautsche (v úřadě do 7. března 1898).
1938 – dne 1. října československá vláda ustoupila před ultimátem polské vlády (odevzdáno těsně před půlnocí 30. září) a souhlasila s odtržením značné části Těšínska (810 km² zabralo Polsko, zůstalo 468 km²), části Oravy, Spiše, Kysuc a Šariše od ČSR. Hraniční smlouvy byly podepsány ve dnech 23. a 30. listopadu.
– novým prezidentem byl (jako nezávislá osobnost) zvolen E. Hácha (funkční období 1938–1939, 1939–1945 tzv. státní prezident), bývalý první prezident Nejvyššího správního soudu; Hácha dostal 272 hlasů z 312 možných.
1989 – na vysokých školách byla zrušena výuka marxismu-leninismu.
1997 – prezident V. Havel přijal v Lánech demisi vlády V. Klause a současně pověřil dosavadní vládu výkonem funkce až do sestavení nového kabinetu. V ČR vypukla vládní krize.
Zdroj:
Dějiny zemí české koruny
www.facebook.com/P%C5%99emyslovci-533036186788625/
Josef Velek – (* 30. 11. 1939) publicista a ekolog
Petr Messany – (* 30. 11. 1935) novinář
Vojtěch Jasný – (* 30. 11. 1925) český filmový režisér
V tomto dni zemřeli:
Alexandr Plocek – († 30. 11. 1982) český houslový virtuos a pedagog
Jaroslav Špillar – († 30. 11. 1917) malíř
Karel Štapfer – († 30. 11. 1930) malíř
Otomar Korbelář – († 30. 11. 1976) herec
Vilém Závada – († 30. 11. 1982) český básník a spisovatel
Zdeněk Miler – († 30. 11. 2011) výtvarník, spisovatel, tvůrce legendárního Krtečka
