Historie

1526 – dne 28. října svolal nový moravský hejtman Jan z Pernštejna sněm Moravanů do Olomouce, který odmítl (18. listopadu) způsob volby Ferdinanda I. (k „pražské“ volbě nebyly pozvány stavovské obce vedlejších zemí Koruny české – moravské, lužické a slezské, český sněm se „pasoval“ za reprezentanta celé Koruny české). Volbu odmítli i stavové ve Slezsku (5. prosince), v Horní Lužici (listopad), v Dolní Lužici (17. prosince).

1712 – jmenována komise pro reformu studia na pražské univerzitě; její práce znemožňována zásahy jezuitů, jediným výsledkem byla barokní přestavba chátrajícího Karolina (provedl F. M. Kaňka).

1757 – dne 1. září vpadlo rakouské vojsko do Slezska; současně s ním Rusové vtrhli do Východního Pruska a porazili pruské vojsko u Jägersdorfu, Švédové dobyli největší části Pomořanska, Francouzi zvítězili nad anglickým vojskem u Hastenbecka, zatímco druhá francouzská armáda s říšským vojskem pronikla k Erfurtu. Tehdy rakouský generál Hadik podnikl útok přes Budyšín do Berlína, byl však nucen se stáhnout. Fridrich II. po vítězství nad spojeným francouzsko-říšským vojskem u Rossbachu (5. listopadu) přitáhl do Slezska, kde zvítězil nad rakouskými oddíly Karla Lotrinského v bitvě u Lysé a Leuthenu (5. prosince); po bitvě u Leuthenu, kde Fridrich bojoval s více než dvojnásobnou převahou Rakušanů, muselo druhé rakouské vojsko s hrabětem Kolovratem opustit obsazenou Vratislav (24. listopadu). Z osmdesátitisícového vojska se vrátilo do Čech sotva 17 tisíc mužů. Neschopný Karel Lotrinský byl odvolán z vedení rakouské armády a poslán jako místodržící do Rakouského Nizozemí; Fridrich II. zachránil pro sebe Slezsko.

1777 – na žádost Marie Terezie bylo bulou papeže Pia VI. povýšeno olomoucké biskupství na arcibiskupství; dekret dvorské kanceláře z 24. května t. r. tento akt dovršil; prvním arcibiskupem se stal Antonín hrabě Colloredo. Současně došlo k založení brněnského biskupství, přičemž kolegiátní chrám sv. Petra a Pavla byl povýšen na stoliční. Brněnská diecéze se stala součástí olomouckého arcibiskupství (z 525 far dosavadní olomoucké diecéze bylo 151 far základem nového brněnského biskupství). Prvním biskupem se stal hrabě M. F. Chorinský. Původně navrhovala Marie Terezie i zřízení biskupství v Opavě, avšak problémy s řádem německých rytířů (patřil jim hlavní kostel) tento úmysl zmařily; byl zde zřízen jen generální vikariát.

1848 – vydán Prozatímní zákon odvodní, jímž vláda žádala nové zvýšené odvody k vojsku, aby mohla doplnit a případně i zvýšit stavy armády, bojující v Itálii a Uhrách; dosavadní úlevy studentů byly zrušeny. Na mnoha místech došlo ke srážkám s vojskem (Chomutov, Žatec, Kraslice, Litomyšl).

1868 – v Rakousku zavedena novým branným zákonem všeobecná branná povinnost; délka základní vojenské služby byla stanovena na 3 roky, přičemž početní stav armády celé monarchie byl stanoven na 800 tisíc vojáků; k novelizaci branného zákona došlo v letech 1879, 1886, 1889 a 1912.

1879 – založena Ústřední matice školská jako společnost pro organizování a řízení českého školství v monarchii a na obranu proti tzv. Deutscher Schulvereinu, založenému krátce předtím v Karlových Varech; úkolem matice bylo zakládání a udržování obecných, měšťanských, odborných a středních škol s češtinou jako vyučovacím jazykem v národnostně smíšených, převážně pohraničních oblastech; prvním starostou byl (do roku 1891) F. L. Rieger; vedle Ústřední matice vznikaly i jiné obdobné jednoty – například Národní jednota severočeská, Národní jednota pošumavská, Národní jednota pro jihozápadní Moravu.

1884 – dne 16. září přešli němečtí liberálové v čele s E. Herbstem k útoku na Stremayrova nařízení v českém sněmu. Vyzvali vládu, aby předložila sněmu projekt administrativní reformy, kterou by byly v Čechách vytvořeny národnostně jednotné správní a soudní okresy. Po zamítnutí tohoto návrhu v českém sněmu předložil 5. prosince 1885 E. Plener nový rozšířený návrh, v němž se již přímo hovořilo o „uzavřeném území německém v Čechách“, pro které se požadovalo mj. zrušení platnosti Stremayrových jazykových nařízení. Také tentokrát návrh neprošel.

1886 – dne 22. prosince vystoupil německý liberální poslanec J. Plener znovu na českém zemském sněmu (předtím již 14. září 1884 E. Herbst a 5. prosince 1885 taktéž J. Plener) s požadavkem na zrušení Stremayrových nařízení (1880) a Pražákova ministerského nařízení z 23. září 1886, kterým se zaváděla čeština jako vnitřní úřední jazyk u vrchních zemských soudů v Praze a Brně. Opět byl opakován požadavek administrativního rozdělení Čech; většina sněmovny ústy K. Schwarzenberka odmítla debatu o tomto návrhu. Jménem německých liberálů vystoupil F. Schmeykal, obvinil většinu sněmu z neochoty k dohodě a ohlásil odchod ze sněmu. Němečtí liberálové vstoupili do pasivní rezistence (do 19. května 1890).

1890 – dne 23. ledna byla založena Česká akademie císaře Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění (zakládací listina je z 5. prosince 1892); prvním předsedou byl J. Hlávka (zároveň byl zakladatelem studentské Hlávkovy koleje v Praze). Akademie byla rozdělena do čtyř sekcí: 1. vědy filozoficko-historické a právní; 2. vědy matematické, přírodní a medicína; 3. vědy filologické a literární historie; 4. krásná literatura, výtvarné umění a hudba. Podle stanov bylo jejím základním úkolem pěstovat a rozšiřovat vědecká a umělecká díla v českém jazyce. V čele akademie stál prezident, v čele sekcí předsedové a sekretáři, volení na tři roky. Usnášecím sborem bylo valné shromáždění. Členové byli rozděleni na čestné, řádné, mimořádné, dopisující a zahraniční. Akademie nahradila česko-německou Královskou českou společnost nauk (1784).

1896 – zvláštní zákon (doplňoval Badeniho volební reformu), snížil volební cenzus v městské a venkovské kurii z dosavadních 5 zlatých (= 10 K) na 4 zlaté (= 8 K) přímých daní.

1914 – dne 29. října si vrchní velitel rakousko-uherské armády arcivévoda Bedřich v přípisu stěžoval císaři na chování českého národa a žádal nastolení tuhé vojenské diktatury v českých zemích; 5. prosince t. r. svou žádost opakoval.

1934 – dne 10. prosince přistoupila ČSR k francouzsko-sovětskému protokolu z 5. prosince t. r., jenž zavazoval signatáře neuzavírat dohody se státy, které se postavily proti návrhu východního paktu.

1953 – ve dnech 3.–5. prosince zahájil na zasedání ÚV KSČ jeho první tajemník A. Novotný kampaň proti sociáldemokratismu a masarykismu. Následovala propagandistická akce proti T. G. Masarykovi, jemuž byla připisována protinárodní a protilidová politika; v té souvislosti byla zahájena likvidační vlna jeho pomníků. Současně bylo uvězněno na 200 bývalých sociálních demokratů, z nichž 16 bylo postaveno před soud.

1978 – ve dnech 4.–5. prosince zazněly na zasedání ÚV KSČ k otázkám plnění úkolů 6. pětiletky kritické hlasy k zadlužování naší republiky ve vyspělých kapitalistických zemích (půjčky byly používány na udržení úrovně osobní spotřeby obyvatelstva a nikoli na modernizaci), k napětí v palivoenergetické základně a také k potížím v zemědělství, kde se projevovaly důsledky neúrody v roce 1976.

1989 – dne 27. listopadu proběhla celostátní dvouhodinová generální stávka. Došlo k obnovení Československé strany sociálně demokratické; předsedou přípravného výboru se stal S. Klaban, programové prohlášení bylo vydáno 5. prosince 1989. Obnovovací sjezd (XXIV.) se konal 25. března 1990, předsedou se stal J. Horák.

1989 – předlistopadový předseda České národní rady J. Kempný jmenoval novou českou vládu v čele s F. Pitrou, v níž bylo 8 komunistů, 5 bezpartijních a po dvou ministrech z lidové a socialistické strany; se složením vlády vyjádřilo OF nespokojenost. Nově zvolený generální tajemník ÚV KSČ K. Urbánek slíbil ve svém projevu rehabilitaci všech komunistů vyloučených po srpnu 1968 a vyhlásil Poučení z krizového vývoje za neplatné.

1991 – Federální shromáždění schválilo zákon o životním prostředí; 21. prosince přijalo také zákon o úpravě a vypořádání majetkových vztahů v družstvech (tzv. transformační zákon).

1998 – ve dnech 4. a 5. prosince proběhlo v Drážďanech 1. výroční zasedání česko-německého Diskusního fóra; nová německá vláda sice znovu zopakovala stanovisko své předchůdkyně, že považuje „vyhnání sudetských Němců za bezpráví“, ale současně potvrdila změnu v dialogu

Zdroj:

František Čapka: Dějiny Zemí koruny České v datech

FB Přemyslovci

V tento den se narodili:

Čestmír Řanda – (* 5. 12. 1923) český herec

Jan Maurus Ťoupalík – (* 5. 12. 1789) kněz, básník, jeden z prvních učitelů českého jazyka

Johann Christian Mikan – (* 5. 12. 1769) cestovatel, lékař, botanik, entomolog

Josef Stelibský – (* 5. 12. 1909) skladatel

Karel Kuffner – (* 5. 12. 1858) psychiatr

Václav Ignác Leopold Markovský – (* 5. 12. 1789) malíř

Vilém Dušan Fedorovič Lambl – (* 5. 12. 1824) lékař, spisovatel

Vítězslav Novák – (* 5. 12. 1870) český hudební skladatel