Historie

1789 – byly doloženy první pokusy s hnojením jetele a obilí mletou sádrou na postoloprtském panství; tento způsob hnojení se postupně rozšířil i na další panství (Březnice, Bystřice nad Úhlavou, Třeboň, Orlík, Český Krumlov); 10. února Berním a urbariálním patentem byla vyhlášena nová úprava poddanských povinností vůči státu i vrchnosti; místo dosavadních robot, naturálních dávek a peněžních platů stanovil patent poddanému jednotnou peněžní dávku ve výši 17 7/9 % hrubého výnosu půdy vrchnosti; berní povinnosti vůči státu měly činit 12 2/9 % a zbytek (tj. 70 %) hrubého výnosu mělo zůstat poddanému; tato reluice poddanských urbariálních povinností se však netýkala poddaných usedlých na dominikální půdě a nevztahovala se ani na nejchudší vrstvy vesnického obyvatelstva (domkáře a podruhy); reforma vstoupila v platnost 1. listopadu t. r. s přechodnou jednoroční lhůtou; stala se však terčem útoku protijosefínské opozice, a proto byla krátce po smrti Josefa II. odvolána (9. května 1790); v platnosti zůstal josefínský katastr

1790 – dne 19. dubna byla zrušena berní a urbariální reforma na Moravě a ve Slezsku; tím byly obnoveny dřívější poddanské urbariální povinnosti (včetně naturální roboty) podle patentu z 13. srpna 1775, jenž pak platil až do roku 1848; v Čechách se tak stalo patentem z 9. května t. r.

1873 – na vídeňské burze došlo k výraznému poklesu kursu akcií, což vedlo k světové hospodářské krizi z nadvýroby; nejvíce postiženo bylo hutnictví a strojírenství, ale pokles výroby postihl například i cukrovarnictví (jen v Čechách zaniklo v letech 1873–1878 na patnáct cukrovarů); docházelo k likvidaci kapitálově slabších podniků a k urychlení koncentrace a centralizace kapitálu (do poloviny listopadu 1873 došlo k likvidaci 78 akciových společností a ze čtrnácti pražských bank se likvidovaly čtyři banky); k oživení výroby došlo kolem roku 1879

1894 – premiéra hry bratří Mrštíků Maryša v Národním divadle v Praze

1914 – ve Francii vznikla první česká dobrovolnická vojenská jednotka – rota Nazdar; tvořilo ji 300 dobrovolníků z řad našich krajanů žijících ve Francii; rota byla součástí cizinecké legie (1. setnina 3. praporu 1. pochodového pluku), velitelem roty byl kpt. Sallé; dvouměsíční výcvik prodělala rota v jihofrancouzském Bayonnu; 23. října byla rota Nazdar převelena na champagnské bojiště (k městu Remeš) a stala se součástí Marocké divize (zúčastnila se 9. května 1915 bitvy u Arrasu)

1945 – časně ráno pronikly předsunuté jednotky 1. ukrajinského frontu maršála I. S. Koněva ze severu a severozápadu do Prahy a likvidovaly poslední ohniska německého odporu; Praha byla opět svobodná; po sedmiměsíčním obléhání skončil bojový úkol československé samostatné obrněné brigády u Dunkerque, když německá posádka kapitulovala; veliteli naší brigády generálu A. Liškovi se vzdalo více než 20 tisíc německých vojáků spolu se třemi ponorkami a další bojovou technikou

Od lidově demokratického po socialistické československo – Úvod

Pokvětnový politický systém založený na rozdílném chápání Národní fronty (nekomunistické strany v ní viděly vhodnou půdu pro hledání kompromisů a účinnou hráz proti komunistickému tlaku, kdežto KSČ jí využívala ke stupňujícímu se nátlaku i pomocí zneužívání společenských organizací, zejména odborů) představoval přechodný charakter nastoleného režimu. Vnitropolitických konfliktů od léta 1946 přibývalo, zejména se vyhrotily spory o hospodářskou politiku (dvouletku, Hradecký program, průmyslové konfiskáty, Marshallův plán). Neklidný podzim 1947 s halasnou kampaní kolem tzv. milionářské dávky vedl k otevřené politické krizi – k únoru 1948. Tehdy komunisté využili příležitosti k uskutečnění mocenského převratu na pozadí ústavních principů. Během pěti dnů vládní krize doznala politická situace v zemi značných změn, z nichž nejdůležitější a rozhodující byla ta, že komunistická strana nastolila svůj mocenský monopol. Vlastní převrat měl specifický průběh: formálně byly zachovány všechny instituce demokratického státu (prezident, ústava, parlament, vláda), byly však mimoústavními prostředky vyřazeny z vlivu na řešení politické krize, takže se kroky KSČ setkaly s minimálním odporem. Nekomunistické (demokratické) strany nebyly schopny odporu. „Československý únor 1948“ zásadně změnil dosavadní způsob života společnosti, jejích politických, ekonomických a kulturních organizací i životní styl všech vrstev společnosti. Tyto změny se realizovaly prostřednictvím rozsáhlé politické aktivity značné části společnosti (demonstrace, manifestace, sjezdy, akční výbory), což se jevilo jako masové hnutí většiny obyvatel, kteří se vyslovili v daný okamžik mimoparlamentní cestou pro politiku KSČ, a demonstrovali tak (ať vědomě, či nevědomě) souhlas s jejím mocenským monopolem. A tak se jevilo vítězství KSČ jako vůle a přání pracujících vrstev obou národů. V Československu nastalo období (1948–1989) vlády jedné strany. K dotvoření totalitního komunistického režimu po formální stránce došlo v několika dalších poúnorových měsících (přijetím Ústavy 9. května, volbou K. Gottwalda prezidentem republiky). Politický systém Národní fronty zůstal formálně zachován, ale změnila se jeho podstata: nekomunistické strany ztratily svou politickou váhu, o všem rozhodovala jediná strana (KSČ), která násilným sloučením zlikvidovala sociální demokracii.

1945 – v Praze se ustavil Lužickosrbský zemský národní výbor v čele s farářem J. Cyžem, který zaslal československé vládě žádost o ochranu „zájmů lužického lidu“ a o připojení Horní a Dolní Lužice k ČSR

1946 – v Bělehradě byla podepsána Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci mezi ČSR a Jugoslávií (v říjnu 1949 ji vláda ČSR vypověděla)

1948 – Ústavodárné národní shromáždění schválilo všemi přítomnými 246 poslanci novou ústavu 9. května; nemohla však vstoupit v platnost, neboť prezident Beneš ji odmítl podepsat a raději složil svůj úřad; začala platit až po volbě K. Gottwalda prezidentem a po jeho podpisu (14. července 1948); v ústavě jsou zakotveny výsledky „února“ a také plán dalších „revolučních“ přeměn společnosti; skládala se ze tří částí: úvodního Prohlášení, 12 základních článků a 10 kapitol se 178 paragrafy

1962 – prezident A. Novotný vydal rozhodnutí o amnestii; bylo osvobozeno 2 520 osob; amnestie v roce 1960 se týkala 5 601 osob, ve vězení zůstalo 2 985 vězňů za tzv. protistátní činnost

1973 – Československá televize zahájila pravidelné barevné vysílání

1974 – do provozu byl uveden první úsek pražského metra (trasa C)

1990 – ve dnech 2.–9. května schválilo Federální shromáždění zákony: 1. o funkčním období prezidenta a parlamentu; 2. o Radě obrany státu; 3. O zemědělském družstevnictví; 4. změny trestního zákona a trestního řádu (zrušen trest smrti); dne 3. května přijalo novelu zákona o soustavě základních a středních škol, která znamenala zkrácení školní docházky na 9 let a odstranění jednotné školy spolu se zavedením diferencovaného vzdělávání (dosavadní školská soustava byla doplněna o školy soukromé a církevní); dále se zřizovaly (od 1. září t. r.) 4–8letá gymnázia a zákon o vysokých školách zaváděl dvoustupňové studium (bakalářské a magisterské) a mj. zakotvil akademické svobody

1994 – ČR získala statut přidruženého partnera Západoevropské unie.

Zdroj: František Čapka: Dějiny Zemí koruny České v datech

V tento den se narodili:

Drahomíra Tikalová – (* 9. 5. 1915) pěvkyně

Gustav Machatý – (* 9. 5. 1901) český filmový režisér a scenárista

Hana Volavková – (* 9. 5. 1904) historička umění

Leopoldina Thunová z Lamberka – (*9. 5.1825) česká šlechtična

Ludmila Jiřincová – (* 9. 5. 1912) grafička, malířka a ilustrátorka

Milan Valenta – (*9. 5. 1938) československý atlet - výškař

Věra Vlčková – (* 9. 5. 1944) herečka

Vítězslav Vejražka – (* 9. 5. 1915) český herec a režisér

V tomto dni zemřeli: