POPIS TRASY:

Svatý Jan pod Skalou → kaple Povýšení sv. Kříže (0,3 km) → Kříž – vyhlídka (0,8 km) → Propadlé vody (1,9 km) → Bubovické vodopády (3 km) → Kubrychtova bouda (0,5 km) → Dub sedmi bratří (2,2 km) → Karlštejn (1,4 km) → Mořinka (3,5 km) → Hrádek Karlík (2,8 km) → Na Kunšově (1,2 km) → Krásná stráň (1 km) → Karlík (1,3 km) → Dobřichovice (3,3 km) → Hvíždinec (3,6 km) → U Šraňku (1 km) → Skalka (3,1 km) → Mníšek pod Brdy (2,5 km) → Malá Svatá Hora (3 km) → Chouzavá (2 km) → Voznice (2,4 km) → Králova Stolice (2,5 km) → Stará Huť (2,4 km) → Strž (3,7 km) → Budínek (2,4 km) → Daleké Dušníky (3,2 km) → Skalice (2 km) → Nečín (4 km) → Vrchy (2,2 km) → Obory (1,5 km) → Vápenice (1,9 km) → Luhy (2,3 km) → Horní Třtí (1,8 km) → Kamýk nad Vltavou (4,3 km) 

Významné poutní místo, obec Svatý Jan pod Skalou, je cílem druhé a začátkem třetí etapy Poutní cesty Říp–Blaník. Dříve než se vydáme na 73 km dlouhou cestu, ujistíme se, že jsme v tomto bájném místě navštívili vše pro nás důležité. Vyrážíme po červené turistické značce z náměstíčka, kterému dominuje klášter benediktinů s kostelem Narození svatého Jana Křtitele. Snad jen poslední naší nedosaženou metou zůstává skalní masiv z místopisného názvu, označený též jako Kříž. Dostaneme se k němu kolem kaple Povýšení sv. Kříže – místa, kde se sv. Ivanovi zjevil sv. Jan Křtitel, jen malou, ale dost „vysokou“ odbočkou po NS Svatojánský okruh.

Z vrcholu sestoupíme stejnou cestou a v místě, kde jsme se od naší trasy odklonili, pokračujeme po červené stezkou, která jako by se občas vinula pralesem. Svatým Janem pod Skalou prochází z Berouna do Karlštejna nejstarší dochovaná trasa Klubu českých turistů (KČT) pojmenovaná po Vojtovi Náprstkovi, zakladateli tohoto klubu. Vědomí, že jdeme právě po ní, nás pohání jako motor do táhlého kopce.

U rozcestníku Propadlé vody se napojíme na NS Srdcem Českého krasu. Jistá naděje na změnu sklonu trasy svitne u rozcestníku Boubová, přímo u silnice. Přejdeme ji a pokračujeme znovu do kopce, terén ani barva trasy se nemění. Po chvíli se cesta uklidňuje, procházíme krásnými bukovými lesy NPR Karlštejn. Iluze klidu se rozplyne s blížícími se Bubovickými vodopády, které vlastně vodopády nejsou. Kdybychom tu chtěli potkat padající vodu, museli bychom počkat na opravdu intenzivní a dlouhodobější dešťové období. Ale i tak si tento úsek žádá naši plnou pozornost, protože se budeme pohybovat po kamenech, úzkých chodníčcích i po krátkém přechodu s řetězem.

Odměnou za náš sportovní výkon je pohodlná cesta údolím až ke Kubrychtově boudě. Už jen informační cedule na dřevěné stavbě připomíná okamžiky její velké slávy. Pokračujeme odsud cestou v údolí ke stejnojmennému rozcestníku. Odbočíme doleva do kopce, stále po červené, až dojdeme ke Karlově studánce u rozcestníku Králova studně. Jak jméno prozrazuje, místo navštěvoval z nedalekého Karlštejna sám Otec vlasti.

I my půjdeme lesem v jeho stopách až na krásné rozcestí s názvem Dub sedmi bratří. Pod památným dubem, největším stromem v CHKO Český kras, si můžeme odpočinout a nechat si vyprávět příběhy, které se tu za jeho téměř 350 let dlouhý život odehrály.

Červené značení nás provází dál z kopce dolů na silnici, neomylně do městyse Karlštejn. Avšak po krátké chvíli se znovu odklání lesní pěšinou vlevo nahoru do kopce. S povzdechem začneme stoupat, ale odměnou je poslední schod přímo před branou majestátního hradu Karlštejn. Je na nás, zda využijeme dosažené nadmořské výšky k velmi lehkému přístupu do hradu a k jeho návštěvě. V tomto směru lze více než doporučit prohlídku okruhu s kaplí svatého Kříže vyzdobenou díly mistra Theodorika.

Hrad založený roku 1348 českým králem a císařem Karlem IV. zaujímal v té době velmi výjimečnou roli. Stal se úkrytem pokladů, říšských korunovačních klenotů a zároveň místem pro královu sbírku obrazů a svatých relikvií, včetně ostatkového kříže. Karlštejn zůstal národním klenotem dodnes. Odkaz Karla IV. a jeho smysl pro hlubokou symboliku máme dodnes možnost zkoumat. Jestli se nám podaří přiblížit se tajemství hradu zrovna dnes, je otázkou. Avšak odpověď na jinou, a sice zda pokračovat v naší pouti, je jednoznačná.

Nejdříve opustíme hradní prostor a před branou se opět spojíme s červeným turistickým značením. Po pár metrech vejdeme mezi stánky, restaurace a penziony, projdeme kolem Muzea voskových figurín a klesáme s hradem za zády úzkou uličkou podél kamenné zdi. Teprve pod ní, u zcela nenápadného rozcestníku Karlštejn – pod hradem po levé straně, odbočíme. Neměníme barvu značení, zato v lese nabíráme nadmořskou výšku.

Cesta vyústí v lukách, kde přejdeme silnici a pokračujeme „vstupní branou“ mezi dvěma velkými kameny a s nepřesným značením. Pokračujeme polem po NS Cesta císařovny Elišky do stínu téměř pohádkového podloubí z keřů, odkud občas průzorem zahlédneme krásné výhledy do kraje. Na jeho konci se ocitneme u kříže, přejdeme přes silnici a bez odbočení míříme do obce Mořinky.

Velmi upravená a přívětivá ves, zmiňovaná už za časů krále Karla IV., spojovala hrad Karlík s Karlštejnem. Při obdivování vesnické architektury nesmíme přehlédnout rozcestník po levé straně silnice. Zanedlouho za ním se odkloníme vpravo z mírného kopečka po naučné stezce a kolem odpočinkového místa.

Vesnici necháváme za sebou a míříme ke zřícenině hrádku Karlík. K jeho dosažení musíme po 2 km chůze sestoupit kolem chatové osady na silnici, kde prudce odbočíme vlevo. Po několika stech metrech nás červené značení zase od silnice odvádí vpravo do kopce ke stejnojmennému rozcestníku se studánkou. O pár metrů výš najdeme na vrcholu kopce rozvaliny hradu, o němž se ve své kronice zmiňuje Václav Hájek z Libočan. Píše, že Karlík založil Karel IV. údajně pro královnu a její dvůr, protože na nedaleký Karlštejn neměly ženy povolený přístup. Tuto hypotézu vtipně využil spisovatel Jaroslav Vrchlický ve své hře Noc na Karlštejně.

Půvab pověsti nás bude provázet na lesní cestě stoupající po červené vzhůru. I když ne v sedle královského oře, i tak se bezpečně dostaneme z lesa k rozcestníku Na Kunšově mezi poli. Zde odbočíme doprava stále po červené a brzy vcházíme do okrajové zástavby Vonoklas. Značení tu není úplně přehledné, držíme se ulice Lesní až k rozcestníku U Vyhlídky.

Odsud se vydáme pro změnu po zelené turistické značce, brzy odbočkou vlevo a kolem fotbalového hřiště dorazíme k dalšímu rozcestníku Krásná stráň. Naše „zacházka“ začíná dávat smysl. Odbočujeme vpravo na NS Okolím Vonoklas a po okraji skal si už jen užíváme neuvěřitelné výhledy z Krásné stráně a také místní flóru, velmi podobnou té středomořské. Nadpozemskému zážitku k dokonalosti chybí snad už jen schopnost vzlétnout a octnout se na protějším kopci, od kterého nás dělí asi 8 km pěší chůze. My se držíme při zemi a ve střehu, protože prudké klesání k dalšímu rozcestí nedává jinou možnost.

V sedle Krásné stráně se rozloučíme se žlutým značením a vyměníme ho za zelenou turistickou značku. Zahájíme sestup do obce Karlík s kostelem svatého Martina a Prokopa, jejíž osídlení bylo zaznamenáno už v době kamenné. Tak trochu stylově se přemístíme do města Dobřichovice stezkou podél silnice lemovanou uměleckými díly – kamennými plastikami a sochami, které vznikají při pravidelných sochařských sympoziích. Cestu si můžeme zpestřit hádáním, jak se která plastika jmenuje. Kdo uhádne víc než jednou, aspiruje na velkého znalce moderního umění.

Po uměleckém zážitku následuje vstup do Dobřichovic spojených s Řádem křižovníků s červenou hvězdou. Zelené značení nás před vstupem do města vede zdánlivě zmateně odbočkou vpravo, zvláštní trasou, která ale brzy ukáže svůj smysl a význam. Díky této odbočce se vyhneme hlavnímu průjezdu s velkým provozem a projdeme městským parkem, ulicí plnou milých krámků, kaváren, kolem infocentra až k zámku. Poutník zde najde vše potřebné ke svému odpočinku. Klidná a krásná zákoutí města nedávají znát mnohočetná poškození katastrofickými povodněmi, naposledy roku 2002.

Od zámku Dobřichovice s kaplí sv. Judy Tadeáše sejdeme na promenádu podél břehu Berounky. Dovede nás k lávce pro pěší zavěšené na lanech. Přejdeme ji a hned za ní odbočíme doleva. Zelené značení se nevzdává a vede nás dál k vlakovému nádraží. Ještě zbývá projít podchodem na hlavní ulici a zabočit doprava k rozcestníku Dobřichovice žst.

Tady změníme turistickou značku na modrou a pokračujeme Tyršovou ulicí k první odbočce vlevo. Stoupáme krásnou vilovou čtvrtí, zprava obejdeme pomník generála Pellého a za ním, první možnou odbočkou u silničního zrcadla, vcházíme vlevo do lesa. Pěšina Přírodního parku Hřebeny nás pěkně a klikatě provede kolem posledních dobřichovických domů až na lesní cestu, kterou za stálého stoupání míříme kolem několika studánek k rozcestníku Hvíždinec. Malá zacházka ke stejnojmenné vyhlídce potěší pohledem do krajiny a na protilehlý kopec, odkud jsme sem právě přišli, a dává nám obrovský klid a nadhled k rozjímání nad poutními tématy.

Značení modré barvy sledujeme už jen k rozcestníku U Šraňku. Tady se rozhodneme pro červené turistické značky a zároveň se na další tři kilometry spojíme s cyklotrasou č. 8129. Lesní zpevněná cesta označovaná též jako Hřebenovka čelí velké návštěvnosti, proto musíme zvýšit opatrnost nejenom při přecházení silnice vedoucí do Mníšku pod Brdy.

S cyklostezkou se rozloučíme na vrcholu Skalka odbočkou vlevo. Po chvíli dojdeme k Poustevně, která je pomyslnou branou ke známému baroknímu areálu Skalka ze 17. století. Scházíme odsud křížovou cestou se čtrnácti kapličkami ke kostelíku sv. Máří Magdaleny. Poutní místo se odkrývá pozvolna a stále nás něčím překvapuje. Zdejší klášter, malebný park s rybníčkem, vyhlídka na město za kostelem, to všechno tu dává poutníkovi možnost poznat genia loci.

Místo opouštíme po zeleném turistickém značení a po NS Mníšek pod Brdy. Z kopce se dáme lesem, projdeme okrajovou částí města a už vcházíme do Mníšku pod Brdy. Cestu do centra ochraňuje stín mohutných stromů a k tomu ji lemuje zámecký park, z něhož na nás dohlíží vyčnívající věže zámku Mníšek pod Brdy, zmiňovaného již roku 1348 v zákoníku Karla IV. – Majestas Carolina. Příchodem na náměstí F. X. Svobody získáme další zázemí k odpočinku nejenom u kostela sv. Václava.

Řádný oddych je vzpruhou pro pokračování v putování z náměstí do kopce, tentokrát po modrém značení. Silniční úsek zakončíme odbočkou z Kytínské ulice vlevo, kde se postupně mezi posledními domy rozplyne v lesní cestu. Tou dorazíme k rozcestníku Malá Svatá Hora a dál pokračujeme vpravo. Po chvíli uhneme doleva, abychom došli k silnici, kterou musíme překročit, a mohli za ní pokračovat úzkou pěšinou, schovaní v lese. Těsně před příchodem od obce Chouzavá se naše cesta spojí s cyklostezkou. Roztomilý rozcestník na autobusové zastávce u křížku nasměřuje naše další kroky na žluté značení vedoucí do Voznice.

Lesní pěšina ubíhá svižně, avšak na jejím konci nás čeká silnice, po které dojdeme do obce Voznice. Velký rybník po naší pravici nabízí osvěžení hlavně v letních měsících a jen těžko se mu dá odolat. Ten, kdo to zvládne, může pokračovat po žluté za obecním úřadem vlevo.

Tam nalezneme ne moc malebnou cestu vedoucí pod dálničním mostem. Vyústí na louce a vzdorovitě nás postrkuje po jejím okraji jakoby v protisměru dálnice. V bezpečí, ale s obrovským respektem zdoláme tento úsek. Odbočka do lesa je přece jen úlevou a příjemnou změnou. Projdeme v tichosti okolím Horního rybníka a přijmeme pozvání do altánu Králova stolice. Ten tu údajně stával už od 18. století, kdy zde hrabě Mansfeld zřídil oboru na červenou zvěř. Avšak obora získala jméno po výšině, kde se k občerstvení na svých honech zastavovali už čeští králové.

Snad v jejich stopách se necháme žlutým značením vyvést z lesa a pokračujeme ulicí s líbivým názvem Krásný život přes železniční přejezd k rozcestníku v obci Stará Huť. Místo je spojeno především se zpracováním železa a má za sebou, v protikladu k názvu ulice, nelehký osud. Směřujeme přes obec a lipovou alejí, která nás, pokud máme štěstí a jsme tu ve správný čas, potěší svou medovou vůní, tentokrát po modrém turistickém značení k rozcestníku Strž u Staré Huti. Odsud už máme nadosah rybník Strž a Památník Karla Čapka. Dovede nás k němu pro změnu červené značení a NS Karla Čapka – spolehlivý průvodce po spisovatelově oblíbeném koutě naší země, kde se svými přáteli trávil mnoho času.

Místo by si zasloužilo více našeho času a pozornosti, ale pan Čapek by nám jistě odpustil, kdyby znal náš záměr. Proto od památníku pokračujeme po červeném turistickém značení vlevo přes rozlehlé louky a dubové lesy, až naše cesta vyústí na silnici v obci Budínek. Projdeme vesnicí kolem malebně zdobené kapličky Nanebevzetí Panny Marie do nedalekého Budína. Tady silnice končí, a proto nám nezbývá než pokračovat lesem.

Do Dalekých Dušníků dojdeme ještě po panelové cestě kolem bývalého uranového dolu Příbram. Půvab vesnice zmiňované již Karlem IV., která je typem své výstavby takzvanou okrouhlicí, tedy vsí s domy soustředěnými kolem kruhové návsi, si neužijeme, jelikož od rozcestníku směřujeme doleva do kopce. Zato si užijeme společnosti pískových lomů, za vstupní branou do jednoho z nich po naší levici nesmíme minout odbočku do lesa. Cesta vypadá dost zarostlá a neudržovaná, její přerod v příjemný les však na sebe nenechá dlouho čekat a les nám dělá společnost po další čtyři kilometry. Na jeho konci se přehoupneme přes louku a kopec a už směřujeme vlevo po silnici do Nečína.

V okolí obce se od 18. století těžila kvalitní šedobílá žula, proto zde najdeme i několik zatopených lomů. Jen kilometrovou zacházkou, po žlutém turistickém značení směrem na Žebrák, dojdeme ke třem z nich. V létě je možné si tu zaplavat a osvěžit se před naším dalším putováním. Zpět z návsi pokračujeme po žlutých značkách, nejdříve po silnici a pak dál lesem. S příchodem na rozlehlou louku zmizí i turistické značení. Bez zmatků a paniky se budeme držet po pravé straně louky, kde brzy za remízkem uvidíme odbočku vpravo. Vyšlapaná travnatá cesta splyne s tou lesní a dojdeme k rozcestníku Vrchy.

Odsud pokračujeme doprava po zeleném značení. Pozor, následující odbočka vlevo je až za stavením, v lese před loukou v žádném případě neodbočujeme. Tato část cesty vyžaduje naši velkou bdělost, protože po projití lesa sestupujeme po levém okraji následující louky až k téměř neviditelné odbočce vlevo. Zpět ve stejném lese klesáme do údolí malými pěšinami. Podél stavení se přiblížíme k hlavní silnici a Jindrovskému potoku. Turistická značka nás velmi neobvyklým způsobem navede pod silniční most podél koryta potoka. Přeskočíme potok, vystoupáme k rozcestníku v obci Obory, abychom opět pokračovali po zelené doleva.

Terén si žádá vyšlápnout kopec, odměnou za námahu jsou nám daleké výhledy do kraje, v jejichž průzoru se třpytí hladina Vltavy. Ještě značnou chvíli potrvá, než sestoupíme k jejím břehům. Zatím začneme klesat k rozcestníku Vápenice. Pokračujeme kolem Konvičkova mlýna, rovně po louce a vzápětí lesem v protisměru Vápenického potoka. Dojdeme na silnici v obci Luhy, u Myškova mlýna zahneme vlevo a odhodlaně vykročíme silnicí po žlutém turistickém značení zdolat závěrečné kilometry této etapy.

Za křížkem v levotočivé zatáčce uhneme ze silnice postranní cestou směr Horní Třtí. Před vstupem do obce nás turistické značení odvádí vlevo do polí. U prvních z domů obce Dolní Třtí se vydáme vpravo po silnici, abychom ji vzápětí u prvního křížku hned zase opustili. Polní cesta vpravo je tou, která nám otevře brány do Kamýku nad Vltavou.

Radostným sestupem do uliček obce se nám přibližuje každým krokem vysněný cíl. Jsme na konci třetí etapy a čeká nás tu zasloužený odpočinek buď na břehu řeky, nebo v jiných zákoutích. Těm, kterým zbyly ještě nějaké síly, doporučíme navštívit rozhlednu nebo zříceninu hradu Vrškamýk, založeného Přemyslovci společně s několika dvorci a osadou pod hradem v 10. století. Za pozornost stojí i kostel zasvěcený Narození Panny Marie ze 14. století. Je toho mnohem víc, ale to si nechte vyprávět v místním infocentru.