POPIS TRASY:

Libušín – svatý Jiří → Srby (3,4 km)  →  Turyňský rybník (2 km) → Kamenné Žehrovice (1,5 km) → Na Pískách (3,2 km) → Ploskov (3,6 km) → Na Bukovkách (1 km) → Šarváš (2 km) → Lánská obora (2,5 km) → U hájovny Kaly (1,7 km) → Sýkořice (3,2 km) → Zbečno (1 km) → Písky (3,3 km) → Svatý Eustach (1,5 km) → Křivoklát – hrad (2,5 km) → Roztoky (2 km) → Dlouhý hřeben – rozc. (4 km) → Pustá Seč – rozc. (2,3 km) → Žloukovická hájovna (2,5 km) → Čerchov (4,2 km) → Nižbor (2,8 km) → – Habrový potok (3,7 km) → Lísek (1,4 km) → Děd (2,8 km) → U studánky – kaple (2 km) → Beroun – náměstí (2 km) → Beroun – žst. (0,6 km) → Tetín (3 km) → Koda – dolní rozc. (2,5 km) → Koda – pramen (0,2 km) → Srbsko (1,8 km) → V Kozle (1,5 km) → Hostim (1,8 km) → Svatý Jan pod Skalou (1,5 km)

Nad městem Libušín, na vrcholu bájného kopce u kostela sv. Jiří z 10. století a nedaleké dřevěné zvonice z 15. století, končí první etapa naší poutní cesty a začíná dobrodružství etapy druhé. Nabiti novými prožitky a odhodláním pokračovat v putování se můžeme vydat na jeho další, 75 km dlouhou část. Zelené turistické značení nás odvádí z mystického místa podél zdi zakrývající bývalý uhelný Důl Schoeller. Zdejší těžba necitlivě zasáhla do historicky významného vrcholu a část ho „ukrojila“. S nostalgií přecházíme hlavní silnici a lesem pokračujeme 2,5 km až k průzoru, kde po své pravici zahlédneme blyštivou hladinu rybníka. V tomto místě scházíme ze zpevněné cesty nenápadnou odbočkou vpravo do celkem mladé obce Srby.

Přejdeme železniční trať a klesáme napříč obecním parkem s několika významnými pomníky k samému břehu Turyňského rybníka, též zvaného Záplavy. Původně královský rybník ze 14. století je dnes přírodní rezervací s ptačí pozorovatelnou a vyhlášeným rájem rybářů. Vydáme se po jeho levém břehu Drvotovou NS, která nám přibližuje faunu, flóru a historii místních zajímavostí. Dokonce zmiňuje technickou památku, pozůstatky Pražsko-lánské koněspřežné dráhy z roku 1830.

Naučná stezka nelemuje pouze břeh rybníka, ale také červené turistické značení ze Srb k rozcestníku s názvem Turyňský rybník. Protože ani v nejteplejších dnech tu není koupání doporučeno, pokračujeme po modré značce do Kamenných Žehrovic. Místo zmiňované už v 11. století si lépe propojíme s mladší historií. Ve středověku se zde těžil kvalitní pískovec „žehrovák“, který je součástí Karlova mostu, chrámu sv. Víta, Národního divadla a jiných památných budov.

Modré značení a parčík v obci nám určují další směr cesty. Od hlavní ulice se odkloníme vlevo Žilinskou ulicí a stoupáme po silnici k mostu přes dálnici. Za ním odbočíme prudce doprava a po chvíli doleva do polí. Dál z polní cesty nikam neuhýbáme, na to po naší pravici dohlíží rozlehlý kopec – bývalý Důl Jaroslav – Tuchlovice.

Příjemnou změnu prožijeme po 1,5 km, když vplujeme pod ochranu místních, už hodně prořídlých, lesů. Od rozcestí Na Pískách, po zbytek putování, musíme z důvodu těžby napadených stromů bedlivě sledovat turistické značky, abychom nezabloudili.

V Ploskově přejdeme silnici a rovně pokračujeme přes Žilinský vrch k rozcestí Na Bukovkách. Zde nás čeká milé překvapení v podobě Ploskovské kaštanky o více jak 460 stromech. Projdeme majestátným chráněným stromořadím z roku 1850, na jeho konci pokračujeme po modré a stále rovně. (Všem zvědavcům doporučujeme na konci aleje udělat 1,3 km zacházku vlevo a navštívit Skanzen výroby dřevěného uhlí, protože tradice pálení dřevěného uhlí na Křivoklátsku sahá do dob Keltů před 2 500 lety).

Po lesní silnici se blížíme k hájovně Šarváš a k rozcestníku v poli – U Staré paseky, kde vyměníme modrou turistickou značku za zelenou. Vydáme se po ní loukou vpravo směrem k lesu. Dříve než do něho vejdeme, musíme proklouznout „tunelem“ z keřů. Překročíme silnici a dorazíme ke křižovatce lesních cest, z které uhneme doleva. Kvůli těžbě dřeva je rozcestí zcela poničené a značení špatně viditelné, proto zůstáváme stále ostražití. Lesní pěšinou se blížíme k Lánské oboře, jejíž přítomnost jsme delší dobu tušili, čeká nás hned za silnicí.

Obora patří k CHKO Křivoklátsko a my ji budeme po nějakou dobu zleva sledovat. První zmínku o místě bychom zaznamenali v 9. století, kdy došlo mezi Vršovci a Přemyslovci ke sporu o loviště. Také středověk popisuje loviště králů, které Václava I. inspirovalo k založení loveckého hradu Jivno, Karla IV. roku 1348 k ustanovení, že Křivoklátské panství nesmí být odtrženo od České koruny. Další majitele ve 14. století pak ke vzniku lánského zemanského sídla a o 200 let později císaře Rudolfa II. k jeho zakoupení, připojení ke Křivoklátskému panství a výstavbě zámku. Valdštejnové nezůstali pozadu a roku 1713 postavili dřevěnou oboru o délce 43 km. Nitka táhnoucí se historií je spletitější a delší než celá obora… Roku 1921 koupil zámek a oboru v Lánech československý stát jako přechodné a letní sídlo prezidenta republiky a tomu účelu slouží dodnes.

Naše stopy přepisují ty dřívější, snad královské. Až k rozcestníku U hájovny Kaly nás vede červené turistické značení, odsud pokračujeme po žlutých značkách. Přejdeme Křížovskou horu a na konci lesa se před námi rozprostře úchvatný pohled přes pole, do údolí Sýkořic. Jméno obce je logicky odvozeno od sýkorek, ale že místní osadníci měli v 16. století povinnost ke hradu Křivoklátu odevzdávat tolik kop sýkorek, kolik je nedělí od sv. Petra a Pavla do sv. Václava, to by si jen málokdo pomyslel.

Je to příjemná změna zabrouzdat si mezi domy, avšak ne na dlouho. Na konci ulice scházíme úzkou a celkem prudkou cestou lesíkem do zadních uliček obce Zbečno. Osídlení místa v údolí řeky Berounky sahá do doby bronzové. Kronikář Kosmas o něm píše v pověsti o knížeti Krokovi a od roku 1003 ho nazývá knížecím sídlem.

My od rozcestníku u mostu pokračujeme rovně po zelené turistické značce kolem roubeného Hamousova statku z 16. století a původně románského kostela sv. Martina. Když se odpojíme vlevo od hlavní silnice, po pár metrech míjíme kapličku připomínající místo zavraždění Břetislava II. roku 1100. Pokračujeme romantickými místy proti proudu řeky a těsně před vstupem do lesa se napojíme na NS Brdatku, která nás bude přírodní rezervací provázet do samého Křivoklátu.

Nejdříve vystoupáme do prudkého kopce mezi rekreační chaty, kolem dvou studánek k rozcestníku Písky. Stejně tak jako s kopcovitým terénem se tu na hodnou chvíli rozloučíme i se zeleným značením. Veselá, červeně značená trasa lemuje vysoké svahy nad Berounkou a dovede nás k altánu s úchvatnými pohledy do údolí meandrující řeky. Odbočka – Svatý Eustach doporučuje 300 m zacházku k stejnojmenné kapličce ještě dříve, než vplujeme mezi domy a ulice městysu Křivoklát.

Natěšeni spatřit jedno z našich nejstarších a nejvýznamnějších královských sídel procházíme kolem kostela sv. Petra a následně sestupujeme k branám hradu Křivoklát. Co vše je tu původní od založení Přemyslem Otakarem II. z 12. století, se můžeme jen dohadovat. Stěny hradu pamatují Otce vlasti – věznění malého Karla IV. jeho otcem, návrat do rodné země, narození prvorozené dcery Markéty, sepsání zákoníku Majestas Carolina i zdejší působení jeho syna Václava IV. V pomyslné kronice hradu by se dalo listovat do nekonečna, ale naše cesta má jasný záměr a cíl, proto se vydáme na její pokračování.

Současné informace, třeba o Muzeu motocyklů, ještě načerpáme v infocentru pod kopcem. Zpět u hradu se u rozcestníku rozhodneme pro žluté turistické značení. Do mírného kopce, po lávce přes silnici a po NS Paraplíčko, dojdeme k pomníku knížete Fürstenberka, kde máme příležitost se s Křivoklátem z výšky rozloučit. S hradem za zády se lesní pěšinou blížíme k vyhlídce Paraplíčko nad soutokem Rakovnického potoka s řekou Berounkou s širokým pohledem na obec Roztoky. Protější kopec nám prozrazuje, kam dál směřujeme.

Nejprve sejdeme do údolí, silnice nás přivede k rozcestníku před mostem přes Berounku. Je čas vydat se přes řeku a pokračovat po červených turistických značkách. Provedou nás obcí rovně do kopce a teprve před hasičskou zbrojnicí odbočují vlevo, a pak ještě jednou u hasičské nádrže vlevo, k dalšímu rozcestníku. Za chatovou zástavbou jsme zpět v tichu lesa a první možnou odbočkou pokračujeme doprava kopcem vzhůru.

Po dalších několik kilometrů se oddáme rozjímání v klidu lesů, které nás v různých podobách provedou kolem rozcestníků Pod Beraníkem, Dlouhý hřeben, Pustá Seč, Žloukovická hájovna, Pod Hrachovkou až na vyhlídku Čerchov. Užijeme si ještě pár chvil ticha s pohledem na malebnou Berounku a na místa, odkud přicházíme, dříve než vstoupíme do obce Nižbor.

Romantické přivítání místního zámku s informačním centrem keltské kultury je velmi působivé a svědčí o pohostinnosti a výjimečnosti místa. O tom už věděli staří Keltové, kteří na protějším kopci vybudovali své město – dnes celoevropsky známé jako oppidum Stradonice. Místo učarovalo i Přemyslu Otakaru II., vystavěl tu nedaleko průsečíku 50 rovnoběžky a 14 poledníku další ze svých hradů. Od zámku a barokního kostela Povýšení svatého Kříže scházíme do obce v údolí Berounky se známou sklárnou a u rozcestníku U lípy odbočíme na žlutou turistickou značku vpravo. Po několika málo metrech uhneme z hlavní silnice vlevo po NS keltského oppida Stradonice a obcházíme bájný kopec, nebo alespoň jeho část.

U Habrového potoka uhneme vlevo a vystoupáme k rozlehlým pastvinám s rozcestníkem Lísek. Odtud zamíříme po červeném značení do lesů k dalšímu rozcestí – Děd. Už jen pár metrů, nově po zelených turistických značkách, nás dělí od pohádkové rozhledny Děd s dalekými výhledy na Křivoklátsko i Berounsko. Tady nabírá naše putování nový směr, konec druhé etapy je na dohled.

Po Talichově NS a modrém značení míříme do Berouna. U studánky a kaple Panny Marie Bolestné se nám město ukazuje jako na dlani a už sestupujeme do jeho centra, míříme přímo na Husovo náměstí. Bývalé královské město Beroun je splněným snem poutníka. Načerpáme zasloužený odpočinek těla, nasbíráme sílu, ale i vědomosti z bohaté historie města. Informační centrum nás vyzývá k návštěvě městské památkové zóny s historickou radnicí, mnoha zajímavými domy, Pražskou a Plzeňskou bránou, městskými hradbami, kostelem sv. Jakuba, Muzeem berounské keramiky aj. V Muzeu Českého krasu a Geoparku Barrandien se skrývá tajemství části naší cesty a ještě několikrát si během ní položíme otázky, na které znají odpověď jenom tady.

Nezbývá než si podle libosti vychutnat atmosféru města v zákoutích uliček anebo u Berounské Čertovky, k tomu okusit nějakou tu místní specialitu a zážitek je úplný.

Až budeme rozhodnuti a připraveni pokračovat v cestě, vydáme se z náměstí od rozcestníku po zeleném turistickém značení k hlavnímu nádraží. U něho uhneme doprava a po modrých značkách přejdeme most přes řeku. Napojíme se na Stezku svaté Ludmily, která nás přes pole a cyklostezku dovede do ulic obce Tetína.

Slovanské hradiště založené kněžnou Tetou, Krokovou dcerou, už vzpomíná v kronice Kosmas. Přemyslovský hrad byl o něco později spojen především s životem kněžny Ludmily, která v Tetíně našla roku 921 mučednickou smrt. Asi není poutníka, který by si místo nespojil s touto světicí a nejznámější babičkou v naší historii. Ale pokud byste se chtěli dozvědět více detailů, stačí navštívit muzeum s infocentrem.

Neměli bychom minout jak trojici kostelů – sv. Ludmily, sv. Kateřiny a sv. Jana Nepomuckého, tak ani místa, kde stávalo v 9. století slovanské hradiště a hrad od 13. století. Skalní útvar s rozvalinami je zároveň obdařen úchvatnými rozhledy do kaňonovitého údolí Berounky s neopakovatelnou přírodou. Fakt, že se nacházíme najednou v největším krasovém území Česka – v CHKO Český kras, v národní přírodní rezervaci Koda a v přírodní rezervaci Tetínské skály, oceníme i na dalších úsecích naší cesty. Nadále nás budou překvapovat krásná a nečekaná zákoutí naší přírody s neobyčejnými rostlinami a živočichy.

Vydejme se je tedy objevovat. Po modrém turistickém značení opouštíme Tetín a pokračujeme od Kodského polesí k místu Koda dolní rozcestí. Odsud nás žluté značení přivede k prameni Koda a dál lesem až na samý okraj obce Srbsko. Název obci údajně dali Srbové, věrní služebníci z družiny sv. Ludmily, kteří s ní přišli z její domoviny a po celou dobu ji doprovázeli. Po její smrti se rozhodli zůstat a usídlili se právě zde.

Za železničním přejezdem dojdeme k řece a přejdeme přes most. Za ním pokračujeme vlevo, po břehu a proti proudu Berounky, po NS Po stopách českých králů. Vysoké skalní útvary nad vodou nás doprovodí k rozcestníku V Kozle. Do obce Hostim odsud přicházíme po NS Srdcem Českého krasu, malebným údolím říčky Loděnice.

Už jen posledních 1,5 kilometru chůze po silnici zbývá k dosažení cíle a překročení pomyslné hranice obce Svatý Jan pod Skalou.

Významné poutní místo je opředeno mnoha legendami. Pamatuje prvního křesťanského poutníka Ivana, dnes uctívaného světce, který zde žil v 9. století v jeskyni. Zjevil se mu sv. Jan Křtitel na pomoc proti démonům i s poselstvím pro knížete Bořivoje, který měl po Ivanově smrti v místě vystavět kostel a vysvětit ho Panně Marii a sv. Kříži a patronem místa stanovit sv. Jana Křtitele. Jak to všechno dopadlo, můžete posoudit sami. V místním infocentru dostanete pozvánku k návštěvě Svatojánského muzea, Jeskyně a studánky sv. Ivana, Kláštera sv. Jan pod Skalou a kostela Narození sv. Jana Křtitele. Dnešním dnem jsme zakončili druhou etapu Poutní cesty Říp–Blaník a jsme v půlce našeho putování, k dosažení Blaníku nám zbývá pouhých 149 km.