POPIS TRASY:

Říp  → Pod Řípem (0,5 km) → Mnetěš (2,2 km) → Ledčice (3,4 km) → Jeviněves (3 km) → Mlčechvosty (3 km) → Vepřek (1,8 km) → Nové Ouholice (1,7 km) → Sazená (1,8 km) → Chržín (1,8 km) → Velvary ( 3,3 km) → Velvarské vyhlídky (2 km) → Nad Lutovníkem (3,3 km) → Kralupy nad Vltavou (3 km) → Minice (3,3 km) → Otvovice (2,8 km) → Zákolany (2,8 km) → Budeč (0,8 km) →Okoř (5,3 km) → Malé Číčovice (1,5 km) → Zájezd (3,4 km) → Buštěhrad (3,5 km) → Vrapice (3 km) → Kladno-Švermov (4,9) → Vinařická hora (2,5 km) → Libušín (3,7 km) → Libušín – svatý Jiří (1,7 km)

První etapu putování začneme na vrcholu Řípu, symbolicky, u románské rotundy sv. Jiří a sv. Vojtěcha. Je na každém z nás, z které strany se na horu vydá. Nabízí se však přístupová cesta ze Ctiněvsi, odkud jsme na Říp vystoupali buď podél sedmi zastavení Poutě Českého Anděla, nebo v závěrečné fázi Poutní cesty Blaník–Říp, dlouhé téměř 200 km.

Z Řípu sestupujeme po červené turistické cestě přes Pražskou vyhlídku. Jedná se o velmi prudké klesání a je na našem zvážení, zda zvolíme právě tuto variantu. Dojdeme k rozcestníku Pod Řípem, kde se napojíme na modré značení. To nás brzy na dalším rozcestí nasměruje vpravo na cestu klesající pěknou krajinou mezi stromy až do Mnetěše. Obcí projdeme rovně přes železniční trať a pokračujeme po modré po NS Mnetěšská alej a NS Praotce Čecha až do Ledčic. (Alej mladých stromů už nyní skýtá stín a jednou bude krásným a statným strážcem této příjemné cesty). Před budovou obecního úřadu však modré značení končí.

Ledčice, patřící mezi nejstarší sídla v Čechách, na nás dýchnou láskou k české tradici. Vedle kostela sv. Václava najdeme ve zrekonstruovaném secesním statku Kulturní a společenské centrum u Cinků čp. 15. Z návsi s rybníčkem se vydáme dál směrem k HistoryParku, ke kterému však neodbočíme. Pokračujeme rovně neznačenou cestou mezi poli. Nenecháme se zmást žádnými zkratkami ani odbočkami, Říp na nás dohlíží zleva.

Přicházíme k vinicím, které nám naznačují, že jsme v obci Jeviněves. U rozcestníku s cimrmanovskou tematikou se napojíme vpravo na červenou turistickou značku a polní cestou mírně klesáme do obce Mlčechvosty (tento úsek jdeme v protisměru Poutní cesty Blaník–Říp).

Z Mlčechvostů dojdeme po červené značce proti proudu Vltavy do obce Vepřek. Toto velmi nenápadné místo, jehož historie sahá až do doby kamenné, patří k slavným tvrzím popisovaným v našich dějinách. Zdejší škola z 12. století pamatuje mnoho generací a místní se pyšní unikátním vodním mlýnem. My na své cestě nemineme středověký kostel Narození Panny Marie s románskými základy a zvonici ze 14. století, které stojí na vyvýšenině za obcí.

Odsud sejdeme do obce Nové Ouholice, kam jen zlehka nahlédneme. Hned za železničním podchodem přejdeme hlavní silnici a vydáme se vlevo. Po pár metrech prudce odbočíme vpravo do někdejší zahrady a vystoupáme po zdejších velkorysých, téměř „zámeckých“ schodech. Pokračujeme kopcem vzhůru, kde na nás na konci lesa mezi poli vykoukne další rozcestník Nad Novými Ouholicemi.

Dál sledujeme zelené turistické značení až do 2 km vzdálené Sazené. Těsně před ní můžeme spočinout u studánky svatého Antoníčka. Pokud se rozhodneme pro malou zacházku do obce, cesta nás dovede přes necitlivě opravený barokní most k starému mlýnu a zámku.

Ten, kdo se nechce zdržovat návštěvou Sazené, nesmí zapomenout u prvního rozcestníku odbočit prudce doleva podél stěny stavení. Stále po zelené značce vystoupáme lesem až na pole a cesta nás přivede do Chržína ke kostelu sv. Klimenta. Tento světec je pomocníkem při vichřici a bouřce, což nám dává jistotu, že zbytek etapy zvládneme bez úhony.

Od rozcestníku v centru Chržína pokračujeme po zeleném turistickém značení. Po pravici se nám odhaluje hladina Chržínského rybníka, který nás, hlavně v horkých dnech, vybízí k osvěžení. Jeho zrádným lákáním se však nedejme ošálit, jako zlá bludička by nás zavedl do houštin a nepropustných bažin. Po dalším kilometru přicházíme zadní cestou do Velvar, bývalého královského města.

„Ó Velvary, ó Velvary…“ začíná místní píseň a probouzí v nás zvědavost prozkoumat místo, odkud se podle legendy dodávala vařená vejce na stavbu Karlova mostu. Stačí se zapovídat s místními, zajít do starých a tajemných uliček a hned zjistíme, že není vše tak, jak se na první pohled zdá. Celý obraz města si můžeme dokreslit návštěvou městského muzea, Muzea technických hraček, radnice, kostela sv. Kateřiny, kostela Všech svatých, Pražské brány, Staré fortny, Reduty, kostela sv. Jiří a dalších zajímavostí.

Po řádné prohlídce města a odpočinku vyrážíme z náměstí po žluté turistické značce dál. (Pozor, po pár metrech před muzeem odbočuje prudce vlevo, nesmíme ji minout.) Město nám pomalu mizí za zády, ale po přejití rychlostní silnice, na kopci v polích, s malou odbočkou na vyhlídku Radovič, se s ním ještě můžeme naposledy rozloučit.

Pokračujeme po žluté turistické značce k rozcestníku Nad Lutovníkem, odkud, nově za doprovodu zeleného značení, začínáme pomalu klesat do Kralup nad Vltavou. Sledujeme bedlivě značky, protože nás neočekávaně provedou mezi bytovou výstavbou do lesoparku a na NS Hostibejk, kde se můžeme dozvědět o přírodě a historii města – od pravěku až po dnešek – v mnoha časových milnících. Z výšiny nad městem sejdeme po schodech do reálného světa dnešních dní. U rozcestníku U lávky vyměníme zelenou turistickou značku za červenou a necháme se jí vést dalších více než 20 kilometrů až do Malých Číčovic.

Kralupy patřící téměř 600 let Řádu Křižovníků s červenou hvězdou prošly v minulosti mnoha zkouškami – útrapami 2. světové války, bombardováním na jejím sklonku i několika rozsáhlými povodněmi. Přesto zde na nás dýchne „nadhled a vůle“, o kterých může vyprávět socha Josefa Švejka na Palackého náměstí nebo Pekárna U Hrdinů v nedaleké Jungmannově ulici. Informační centrum nám představí další atraktivity města – kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava, Most T. G. Masaryka aj.

Červené značení nás vyvede městem kolem fotbalového hřiště a dále parkem do obce Minice. Značnou chvíli sledujeme Pražskou silnici, projdeme kolem kostela sv. Jakuba Většího, nejstarší památky Kralupska. Ulice Pod hradištěm, do které míříme, upozorňuje na další zajímavost, pravěké hradiště po naší levici. Směřujeme dál proti proudu Zákolanského potoka do obce Otvovice. Vlevo za místním nádražím nás potěší přítomnost koupaliště, zdroje osvěžení v horkých letních dnech.

Po necelých 3 km přicházíme do Zákolan, do míst spojených se svatováclavskou legendou. Od kapličky nás malá odbočka vlevo dovede k „lóži sv. Václava“, kde Václav údajně odpočíval po pilném studiu latiny. Detaily ze života světce, o osobnostech a dění spojených s tímto místem se dozvíme z informačních tabulí v parčíku před obecním úřadem. Nabiti vědomostmi a nadšením poznat Budeč, to bájné slovanské hradiště vybudované Přemyslovci, vystoupáme na protilehlý kopec. Konečně se ocitáme u rotundy sv. Petra a Pavla – nejstarší stavby v Čechách (postavené po roce 895). Naproti ní jsou odkryty základy další stavby, kostela Narození Panny Marie z počátku 10. století. V tomto centru vzdělanosti se Václav pilně oddával studiu (podle pověstí tu stála pohanská škola už za knížete Kroka). Místo si nás přitáhne, aby nám mohlo vyprávět ten dávný příběh a aby nás v hrdosti propojilo s linií času. Jen těžko se nám odsud bude odcházet, proto je lepší si naplánovat na budečské spočinutí více času.

Hradiště necháváme za sebou a sestupujeme zpět do údolí Zákolanského potoka. Přejdeme silnici, na chvíli se přidáme k železniční trati a zpět v tichu přírody pokračujeme pod skoro 150letým viaduktem k Novému Mlýnu a dál po červeném značení do obce Okoř. Už z dálky nás vítá věž stejnojmenné zříceniny hradu ze 14. století.

Z Okoře nás Zákolanský potok, lemovaný řadou starých vrb, zavede do Malých Číčovic. Jsme na rozcestí, kde pro další putování volíme žlutou turistickou značku. Následující část cesty vede po silnici do Velkých Číčovic a teprve několik metrů za obecní školou prudce odbočuje vpravo do polí. Nad horizontem na nás dohlíží Říp, abychom neminuli Zoopark Zájezd a nepřišli tak o překvapení z bezprostřední blízkosti klokanů, pštrosů, lišek a výrů.

Po překonání dalšího silničního úseku, z obce Zájezd do města Buštěhrad, se odměníme milým odpočinkem v prostředí historicky zajímavých zákoutí. Hrad ze 13. století, který patříval do 30leté války mezi ty největší v Čechách, už tu nenajdeme. Do jeho ruin byly vestavěny domky, a proto se tu dnes můžeme procházet v tajemných uličkách. Dovedou nás k baroknímu zámku s rozlehlou zahradou a do informačního centra, kde načerpáme další podněty k poznávání města. Také by nás mohly inspirovat knihy Oty Pavla, který zde vyrůstal a na jehož počest vzniklo místní muzeum.

V Buštěhradě se rozloučíme s turistickým značením a až do Vinařic nás nově povede symbol poutní cesty. Od místa spisovatelova bydliště (č. p. 54) projdeme Revoluční ulicí mezi rybníky a vystoupáme k základní škole v Tyršově ulici. Tam odbočíme vlevo a vzápětí u pomníku vpravo. Vrapickou silnicí se blížíme ke Kladnu, k místu, které může překvapit.

Hned za viaduktem, u Buštěhradské haldy, odbočíme vlevo na nenápadnou silnici. Zprava ji lemuje fotovoltaická elektrárna. Při nejbližší příležitosti se za ní vydáme odbočkou vpravo. Pokračujeme polní cestou měnící se po chvíli na našeho lesního průvodce. Přivede nás k retenční nádrži, kterou obejdeme tak, že odbočíme vpravo. Dál už nikam neuhýbáme a procházíme příjemnou lesní cestou připomínající tunel s průzorem na jeho samém konci. Dříve než k němu dojdeme, můžeme odbočit vpravo a navštívit tak přírodní památku Žraločí zuby. Pokud jsme této možnosti využili, vrátíme se zpět do stejného bodu na lesní cestě. Zbývá už jen posledních pár kroků lesem, než se napojíme na cyklotrasu č. 0017.

Společně s ní překročíme hlavní silnici vedoucí z Kladna do Vrapic, za kterou se vydáme vlevo a vzápětí vpravo do kopce. Přejdeme železniční přejezd. Je to místo, kde se odpojíme od cyklotrasy a silnice a pokračujeme rovně do lesa. Stoupáme do kopce po černo-zeleném značení ve žlutém rámečku patřícím k NS Po lesních cestách do historie dolování uhlí na Kladensku až k první lesní křižovatce.

Tady se od naučné stezky odpojíme odbočením doleva a pokračujeme stále rovně po lesní zpevněné cestě. Pavučina lesních cest a pěšinek se nás pokouší už delší dobu lapit, my však s trpělivostí odoláváme až k místu se závorou. Před ním konečně odbočíme doprava a hned na dalším rozcestí doleva. Jistotu, že jdeme správně, nabudeme příchodem na pole. Za ním po levé straně mineme fotbalové hřiště a vzápětí zamíříme březovou alejí zpět do lesa. Procházíme bez odbočení jakýmsi lesním koridorem, který nabádá k tichu a rozjímání. Po kilometru vyústí na cyklotrase č. 0017, odbočíme na ni vlevo a pokračujeme směrem do města.

Štěrková cesta postupně zaniká a s předměstím se také vynořují ulice se jmény. Naše kroky pokračují ulicí Vojtěcha Dundra, která vyústí pod mírným kopcem na kruhové křižovatce. My však těsně před ní a před železničním přejezdem zahneme prudce doprava. Po značeném přechodu pro chodce přejdeme frekventovanou ulici 28. října a po jejím levém chodníku směřujeme mírným kopcem dolů do Švermova až k Havlíčkovu náměstí, odkud putujeme přes město do nedalekých Vinařic.

Na okraji náměstí odbočíme vpravo Žižkovou ulicí. Stoupáme vzhůru po schodech k památnému jasanu a teprve za ním odbočíme vpravo. Po několika metrech se napojíme na Vinařickou ulici a pokračujeme po ní vlevo. Sledujeme její zákruty, aby nás bezpečně zavedla na křižovatku ve Vinařicích. Tady přejdeme rovně na druhou stranu a Družstevní ulicí se blížíme ke kapličce. Odsud scházíme kopcem dolů a napojujeme se po desítkách kilometrů opět na turistické značení.

Žluté značky jsou nyní naší jistotou, že bezpečně přejdeme Vinařickou horu. Přidává se i stejnojmenná NS nejen se značením, ale také s velmi obohacujícími informacemi o hoře, která bývala sopkou a nyní je jako přírodní rezervace domovem mnoha vzácných rostlinných druhů. Místo nás okouzlí svou jedinečností, proto musíme být obezřetní, abychom neminuli odbočku před rozcestníkem Vinařická hora. Vlevo jsou nenápadná vrátka v ohradě, kterými vstoupíme, projdeme přes hřeben a při sestupu na druhé straně zase jinými vrátky vyjdeme. Tím zakončíme pomyslnou návštěvu a klesáme do údolí.

Překročíme silnici a cesta nás vtáhne do lesa a povede nás proti proudu Knovízského potoka. Po chvíli musíme přejít železniční trať a za ní most. Na jeho konci odbočíme vlevo. Zpevněnou cestu po pár set metrech, před Starým Mlýnem, ještě jednou opustíme směrem vlevo z kopce a už přicházíme do ulic Libušína.

Místo známé ze Starých pověstí českých v naší moderní době kněžnu Libuši ničím nepřipomíná. Pro trochu té dobové nálady budeme muset popojít a navštívit bývalé hradiště. Nyní město projdeme parkem ke kruhové křižovatce u kostela sv. Prokopa a ulicí 5. května dojdeme až k rozcestníku Libušín. Žluté značení vyměníme za zelené a pokračujeme cestou k fotbalovému hřišti. Těsně před ním uhneme doprava a stoupáme pěšinou Pod sv. Jiřím. V půli kopce se napojíme na NS Hradiště Libušín, která nám osvětlí zajímavosti a pozůstatky původního hradiště. To bylo ve své době rozlohou 12,3 ha největším ostrožným hradištěm v Čechách.

Na samém vrcholu kopce můžeme spočinout u kostela sv. Jiří z 10. století a nedaleké dřevěné zvonice z 15. století. Místo, kde lidé žili už od 6. století, si pamatuje nejeden lidský příběh. Dokonce u nedaleké Libušiny studánky, zvané též Hradištní, podle Kosmovy kroniky kněžna Libuše pronesla věštbu o městu, jehož sláva hvězd se bude dotýkat. Přidejme místu další příběh, tentokrát ten náš – o zemi, kterou jsme prošli, viděli a kterou jsme si zamilovali. Jsme v cíli 1. etapy a zbývá pouhých 224 km k dosažení bájného Blaníku.