Ve třetí etapě našeho putování, jejíž trasa vede ze Svatého Jana pod Skalou do Kamýku nad Vltavou, máme dostatek času, abychom se mohli stát vědomými žáky života a připomenout si moc přítomného okamžiku, dotknout se potenciálu dané chvíle, která patří jen nám, a vnímat každou buňkou svého těla sdělení, jež k nám jejím prostřednictvím přichází.
Jak na to? Budeme se s každým krokem odevzdávat cestě, staneme se pozorovatelem jak okolí, tak sebe, svých pocitů. Necháme se unášet rytmem své chůze, plně se jí oddáme a zároveň necháme své myšlenky volně plynout, nebudeme jim věnovat pozornost a nenecháme se strhnout jejich naléhavostí. Když to dokážeme a zvládneme dvojí roli poutníka a současně nezaujatého pozorovatele, přijde uvolnění, a my se staneme součástí přítomného okamžiku. Budeme s ním plynout, čas se pro nás zastaví, nebude existovat, a přesto budeme vnímat cestu. Následně se v nás zrodí uvědomění. Plně procítíme, že vše je založeno na naší reakci na podněty, které k nám přicházejí. Reakce je reflex, který ovládá naše vědomí. Přijde podnět a v nás automaticky vyvolá emoční reakci, kterou máme naučenou a jež je naší daností. Máme však možnost náš emoční automatismus poznat a zcela si ho zvědomit.
Jaký je ten váš? Z čeho vznikl?
Je to strach?
Ohromující zjištění. Naše reakce nám nedovolí se zcela oddat přicházejícím zkušenostem a prožitkům.
Jaký typ strachu je specifický pro vás? A jak tento stav zvládnout?
Je důležité si připustit, že to, co jsme u sebe právě objevili, zkrátka tak máme. Přijmout situaci, kterou prožíváme, a odevzdat se jí. Nechat se prostoupit tím, co cítíme. Popřát sobě ten vzácný přítomný čas a dovolit si jen být se svými pocity, se svým objevem. Netrápit se tím a ani to neřešit JEN BÝT.
A teď se to děje. Mizí budoucnost, zmizela minulost. JE JEN TEĎ. A nám se naskytla možnost dotknout se potenciálu daného okamžiku a s ním každou buňkou svého těla vnímat sdělení, které je nám určené.
Jak je jednoduché popsat si v mysli, co je přítomnost. Ale až když se jí vědomě dotknete, můžete porozumět tomu, co to je potenciál přítomného okamžiku.
V této etapě startujeme v Libušíně a cíl máme ve Svatém Janu pod Skalou. Pestrost trasy nám nabízí možnost určitých zážitků a nabytí nových zkušeností nejen s putováním. Abychom si skutečně odnesli podstatu toho, co jsme během své poutě prožili, je důležité porozumět poznání, jež nám prožitek přináší, a pochopit, co je jeho úkolem v našem životě. Prožitek utváří naši osobnost. Všechno v našem životě začíná objevováním a poznáváním. Když je to pro nás snesitelné, mírné, přirozené, pak se nenásilnou formou učíme a ani to nevnímáme. V okamžiku, kdy nás zaplaví emoce, začneme danou situaci vnímat jinak, a když ji následně popisujeme, uvědomíme si, že o ní mluvíme jako o zážitku. A tady je ten moment, kdy máme volbu. Buď to okamžitě někomu sdělíme a pochlubíme se, co jsme zažili, a stane se z toho běžná příhoda. Nebo je zde druhá možnost – jdeme hlouběji do vlastního pocitu a znovu si sami pro sebe začneme vědomě popisovat, čím jsme emočně prošli. Vcítíme se ještě jednou do dané situace a začneme měnit zážitek na prožitek, ten se do nás propíše a získáme novou emoční i mentální zkušenost. Zážitek nás utvrzuje v našem přesvědčení, kdežto prožitek nás mění.
Jaké zážitky u vás převládají, veselé a úsměvné, nebo spíš máte v paměti ty negativní?
Máte je spojené více s něčím (škola, letní tábory, práce, společenské akce…), nebo s někým (rodiče, sourozenci, přátelé, učitelé…)?
Používáte v hovoru jako příklad častěji pozitivní, nebo negativní zkušenosti?
Během svého putování máte možnost cíleně procítit sílu prožitku, jeho vliv na sebe. Uvědomit si, že pozitivní vykročení a naladění přináší radost, uvolněnost, spokojenost. Negativní přístup vyvolává podrážděnost, prchlivost, nespokojenost a špatnou zkušenost, kterou si následně odneseme. Stejně tak se v průběhu své cesty můžete ponořit do sebe, udělat si rekapitulaci vlastních životních prožitků a přemítat, jak ovlivnily váš přístup k životu.
Vykročili jste do svého života s touhou objevovat, poznávat a učit se, nebo plní strachu a očekávání toho nejhoršího?
Připusťte, že vše může být jinak a vše jde změnit.