Do Mlčechvostů jsme přišli po červených turistických značkách z Jeviněvse, od rozcestníku s cimrmanovskou tematikou, v protisměru Poutní cesty Blaník–Říp.
Odsud se vydáme dál po červené proti proudu Vltavy do obce Vepřek. Toto velmi nenápadné místo, jehož historie sahá až do doby kamenné, patří k slavným tvrzím popisovaným v našich dějinách. Zdejší škola z 12. století pamatuje mnoho generací a místní se pyšní unikátním vodním mlýnem. My na své cestě nemineme středověký kostel Narození Panny Marie s románskými základy a zvonici ze 14. století, které stojí na vyvýšenině za obcí.

Odsud sejdeme do obce Nové Ouholice, kam jen zlehka nahlédneme. Hned za železničním podchodem přejdeme hlavní silnici a vydáme se vlevo. Po pár metrech prudce odbočíme vpravo do někdejší zahrady a vystoupáme po zdejších velkorysých, téměř „zámeckých“ schodech. Pokračujeme kopcem vzhůru, kde na nás na konci lesa mezi poli vykoukne další rozcestník Nad Novými Ouholicemi.

Téma k zamyšlení

KROK DO TICHA A KLIDU

Trasa, po které se vydáme, měří 70 km a vede z posvátné hory Říp překrásnou podřipskou krajinou přes Velvary a dále přes památné místo Budeč s nejstarší dochovanou stavbou kostela sv. Petra a Pavla a končí v malebném městě Libušín. Po celé putování, kdy se oči budou kochat malebností krajiny anebo výtvory lidského umu, se naše mysl bude nořit do ticha našeho vlastního nitra.

Co to znamená? Naučit se být sám se sebou a cítit klid. Na chvíli uniknout ze svého každodenního světa tvořeného úkoly, tlakem na nás, strachem, chaosem a stresem do světa klidu a spokojenosti. Jen být a nic neřešit. A toto máme možnost zažít během naší poutě. Tajemství spočívá ve změně našeho vnímání a myšlení. Je to jednoduché, pokud vidíme jedině chaos a vnímáme jen hluk, pak se to stane naším dennodenním žitím a skutečně to budeme i prožívat. Ovšem vy máte možnost vystoupit ze světa kolektivního stresu a dát se na cestu změny. Poutní cesta vás povede. S každým krokem se budete přibližovat sami sobě, novému vidění, novému vnímání, pro které jste se rozhodli, a poznávat, kým jste.

Rozjímejte sami o sobě, o svých návycích z dětství, dospívání, kdy došlo k tomu, že klid opustil váš život a vstoupil tam chaos. Kdy nastal ten moment, v němž jste se oddělili od sebe a přijali životní roli, ze které není úniku. Nikdo není vinen; strhl vás proud rychlého žití, touha po zážitcích… Není to špatně, dokážete-li se vrátit k sobě. Být sami se sebou, s druhými, mít zájem, nebýt sobečtí.

Zkuste si odpovědět na otázky:

Co je pro mě klid?

Umím ho žít, vnímat?

Považuji klid za hodnotu?

Jsem pozorný/á k okolí?

Dokážu být vnímavý/á k okolí?

Jak působím na ostatní?

K čemu/komu se nejčastěji ubírají moje myšlenky?

Klid vás prostoupí a splynete s cestou a cesta s vámi.

Jděte a buďte citliví k sobě, okolí. Pozorujte a dejte do toho zájem. Obdivujte. Uvidíte, jak vás zaplaví pocit sounáležitosti a radosti. Jste sami se sebou a zároveň se světem.

Ticho a klid nejen že regeneruje naši nervovou soustavu, ale dává nám sílu.