U rozcestníku U lávky v Kralupech nad Vltavou vyměníme zelenou turistickou značku za červenou a necháme se jí vést dalších více než 20 kilometrů až do Malých Číčovic.

Kralupy patřící téměř 600 let Řádu Křižovníků s červenou hvězdou prošly v minulosti mnoha zkouškami – útrapami 2. světové války, bombardováním na jejím sklonku i několika rozsáhlými povodněmi. Přesto zde na nás dýchne „nadhled a vůle“, o kterých může vyprávět socha Josefa Švejka na Palackého náměstí nebo Pekárna U Hrdinů v nedaleké Jungmannově ulici. 

Informační centrum nám představí další atraktivity města – kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava, Most T. G. Masaryka aj.

Téma k zamyšlení

KROK DO TICHA A KLIDU

Trasa, po které se vydáme, měří 70 km a vede z posvátné hory Říp překrásnou podřipskou krajinou přes Velvary a dále přes památné místo Budeč s nejstarší dochovanou stavbou kostela sv. Petra a Pavla a končí v malebném městě Libušín. Po celé putování, kdy se oči budou kochat malebností krajiny anebo výtvory lidského umu, se naše mysl bude nořit do ticha našeho vlastního nitra.

Co to znamená? Naučit se být sám se sebou a cítit klid. Na chvíli uniknout ze svého každodenního světa tvořeného úkoly, tlakem na nás, strachem, chaosem a stresem do světa klidu a spokojenosti. Jen být a nic neřešit. A toto máme možnost zažít během naší poutě. Tajemství spočívá ve změně našeho vnímání a myšlení. Je to jednoduché, pokud vidíme jedině chaos a vnímáme jen hluk, pak se to stane naším dennodenním žitím a skutečně to budeme i prožívat. Ovšem vy máte možnost vystoupit ze světa kolektivního stresu a dát se na cestu změny. Poutní cesta vás povede. S každým krokem se budete přibližovat sami sobě, novému vidění, novému vnímání, pro které jste se rozhodli, a poznávat, kým jste.

Rozjímejte sami o sobě, o svých návycích z dětství, dospívání, kdy došlo k tomu, že klid opustil váš život a vstoupil tam chaos. Kdy nastal ten moment, v němž jste se oddělili od sebe a přijali životní roli, ze které není úniku. Nikdo není vinen; strhl vás proud rychlého žití, touha po zážitcích… Není to špatně, dokážete-li se vrátit k sobě. Být sami se sebou, s druhými, mít zájem, nebýt sobečtí.

Zkuste si odpovědět na otázky:

Co je pro mě klid?

Umím ho žít, vnímat?

Považuji klid za hodnotu?

Jsem pozorný/á k okolí?

Dokážu být vnímavý/á k okolí?

Jak působím na ostatní?

K čemu/komu se nejčastěji ubírají moje myšlenky?

Klid vás prostoupí a splynete s cestou a cesta s vámi.

Jděte a buďte citliví k sobě, okolí. Pozorujte a dejte do toho zájem. Obdivujte. Uvidíte, jak vás zaplaví pocit sounáležitosti a radosti. Jste sami se sebou a zároveň se světem.

Ticho a klid nejen že regeneruje naši nervovou soustavu, ale dává nám sílu.