Detaily ze života svatého Václava, o osobnostech a dění spojených s místem, jsme se dozvěděli z informačních tabulí v parčíku před obecním úřadem v Zákolanech. Nabiti vědomostmi a nadšením poznat Budeč, to bájné slovanské hradiště vybudované Přemyslovci, jsme odtud vystoupali na protilehlý kopec.

Konečně jsme se ocitli u rotundy sv. Petra a Pavla – nejstarší stavby v Čechách (postavené po roce 895). Naproti ní jsou odkryty základy další stavby, kostela Narození Panny Marie z počátku 10. století. V tomto centru vzdělanosti se Václav pilně oddával studiu (podle pověstí tu stála pohanská škola už za knížete Kroka). Místo si nás přitáhne, aby nám mohlo vyprávět ten dávný příběh a aby nás v hrdosti propojilo s linií času. Jen těžko se nám odsud bude odcházet, proto je lepší si naplánovat na budečské spočinutí více času.

Hradiště necháváme za sebou a sestupujeme zpět do údolí Zákolanského potoka. Přejdeme silnici, na chvíli se přidáme k železniční trati a zpět v tichu přírody pokračujeme pod skoro 150letým viaduktem k Novému Mlýnu a dál po červeném značení do obce Okoř.

Téma k zamyšlení

KROK DO TICHA A KLIDU

Trasa, po které se vydáme, měří 70 km a vede z posvátné hory Říp překrásnou podřipskou krajinou přes Velvary a dále přes památné místo Budeč s nejstarší dochovanou stavbou kostela sv. Petra a Pavla a končí v malebném městě Libušín. Po celé putování, kdy se oči budou kochat malebností krajiny anebo výtvory lidského umu, se naše mysl bude nořit do ticha našeho vlastního nitra.

Co to znamená? Naučit se být sám se sebou a cítit klid. Na chvíli uniknout ze svého každodenního světa tvořeného úkoly, tlakem na nás, strachem, chaosem a stresem do světa klidu a spokojenosti. Jen být a nic neřešit. A toto máme možnost zažít během naší poutě. Tajemství spočívá ve změně našeho vnímání a myšlení. Je to jednoduché, pokud vidíme jedině chaos a vnímáme jen hluk, pak se to stane naším dennodenním žitím a skutečně to budeme i prožívat. Ovšem vy máte možnost vystoupit ze světa kolektivního stresu a dát se na cestu změny. Poutní cesta vás povede. S každým krokem se budete přibližovat sami sobě, novému vidění, novému vnímání, pro které jste se rozhodli, a poznávat, kým jste.

Rozjímejte sami o sobě, o svých návycích z dětství, dospívání, kdy došlo k tomu, že klid opustil váš život a vstoupil tam chaos. Kdy nastal ten moment, v němž jste se oddělili od sebe a přijali životní roli, ze které není úniku. Nikdo není vinen; strhl vás proud rychlého žití, touha po zážitcích… Není to špatně, dokážete-li se vrátit k sobě. Být sami se sebou, s druhými, mít zájem, nebýt sobečtí.

Zkuste si odpovědět na otázky:

Co je pro mě klid?

Umím ho žít, vnímat?

Považuji klid za hodnotu?

Jsem pozorný/á k okolí?

Dokážu být vnímavý/á k okolí?

Jak působím na ostatní?

K čemu/komu se nejčastěji ubírají moje myšlenky?

Klid vás prostoupí a splynete s cestou a cesta s vámi.

Jděte a buďte citliví k sobě, okolí. Pozorujte a dejte do toho zájem. Obdivujte. Uvidíte, jak vás zaplaví pocit sounáležitosti a radosti. Jste sami se sebou a zároveň se světem.

Ticho a klid nejen že regeneruje naši nervovou soustavu, ale dává nám sílu.