Ve Vinařicích pod kapličkou jsme se po delší době opět napojili na turistické značení.

Žluté značky jsou nyní naší jistotou, že bezpečně přejdeme Vinařickou horu. Přidává se i stejnojmenná NS nejen se značením, ale také s velmi obohacujícími informacemi o hoře, která bývala sopkou a nyní je jako přírodní rezervace domovem mnoha vzácných rostlinných druhů. Místo nás okouzlí svou jedinečností, proto musíme být obezřetní, abychom neminuli odbočku před rozcestníkem Vinařická hora. Vlevo jsou nenápadná vrátka v ohradě, kterými vstoupíme, projdeme přes hřeben a při sestupu na druhé straně zase jinými vrátky vyjdeme. Tím zakončíme pomyslnou návštěvu a klesáme do údolí.

Překročíme silnici a cesta nás vtáhne do lesa a povede nás proti proudu Knovízského potoka. Po chvíli musíme přejít železniční trať a za ní most. Na jeho konci odbočíme vlevo. Zpevněnou cestu po pár set metrech, před Starým Mlýnem, ještě jednou opustíme směrem vlevo z kopce a už přicházíme do ulic Libušína.

Téma k zamyšlení

KROK DO TICHA A KLIDU

Trasa, po které se vydáme, měří 70 km a vede z posvátné hory Říp překrásnou podřipskou krajinou přes Velvary a dále přes památné místo Budeč s nejstarší dochovanou stavbou kostela sv. Petra a Pavla a končí v malebném městě Libušín. Po celé putování, kdy se oči budou kochat malebností krajiny anebo výtvory lidského umu, se naše mysl bude nořit do ticha našeho vlastního nitra.

Co to znamená? Naučit se být sám se sebou a cítit klid. Na chvíli uniknout ze svého každodenního světa tvořeného úkoly, tlakem na nás, strachem, chaosem a stresem do světa klidu a spokojenosti. Jen být a nic neřešit. A toto máme možnost zažít během naší poutě. Tajemství spočívá ve změně našeho vnímání a myšlení. Je to jednoduché, pokud vidíme jedině chaos a vnímáme jen hluk, pak se to stane naším dennodenním žitím a skutečně to budeme i prožívat. Ovšem vy máte možnost vystoupit ze světa kolektivního stresu a dát se na cestu změny. Poutní cesta vás povede. S každým krokem se budete přibližovat sami sobě, novému vidění, novému vnímání, pro které jste se rozhodli, a poznávat, kým jste.

Rozjímejte sami o sobě, o svých návycích z dětství, dospívání, kdy došlo k tomu, že klid opustil váš život a vstoupil tam chaos. Kdy nastal ten moment, v němž jste se oddělili od sebe a přijali životní roli, ze které není úniku. Nikdo není vinen; strhl vás proud rychlého žití, touha po zážitcích… Není to špatně, dokážete-li se vrátit k sobě. Být sami se sebou, s druhými, mít zájem, nebýt sobečtí.

Zkuste si odpovědět na otázky:

Co je pro mě klid?

Umím ho žít, vnímat?

Považuji klid za hodnotu?

Jsem pozorný/á k okolí?

Dokážu být vnímavý/á k okolí?

Jak působím na ostatní?

K čemu/komu se nejčastěji ubírají moje myšlenky?

Klid vás prostoupí a splynete s cestou a cesta s vámi.

Jděte a buďte citliví k sobě, okolí. Pozorujte a dejte do toho zájem. Obdivujte. Uvidíte, jak vás zaplaví pocit sounáležitosti a radosti. Jste sami se sebou a zároveň se světem.

Ticho a klid nejen že regeneruje naši nervovou soustavu, ale dává nám sílu.