Svatí

Čeští svatí

Svatý Valentin

 

* kolem roku 175 Interamna (v dnešní Terni) v Umbrii v Itálii

14. 2. kolem roku 269 nebo 273 (historici se však na roce jeho skonu neshodují a domnívají se, že mohl zemřít v letech 268–273) v Římě u Milvijského mostu na Flaminiově cestě

 

Nejedná se o českého světce, přesto je s jeho jménem spjata významná tradice tohoto dne, je vážen a uctíván i v českých zemích (ostatky sv. Valentina přivezené do Čech pravděpodobně za krále Karla IV. najdeme např. v bazilice svatého Petra a Pavla na Vyšehradě).

 

Jméno světce Valentinus se poprvé objevuje v 6. století v díle Martyrologium Hieronymianum (kompilaci záznamů a legend o světcích). Svátek svatého Valentina, připadající na 14. února, pravděpodobně zavedl papež Gelasius roku 496.

 

Pozdější historické prameny, které se vážou ke 14. únoru, připomínají památku dokonce tří Valentinů – jeden z nich působil v Africe, další dva byli popraveni v Římě a pohřbeni na Via Flaminia, ovšem na různých místech. Jméno Valentin bylo v té době velmi oblíbeným, a proto je těžké vystopovat život toho pravého, legendy se prolínají.

Někteří učenci se domnívají, že Valentin z Terni a Valentin Římský jsou jedna a tatáž osoba.

 

Atributy:

ptáci, růže, kohout, meč; je zobrazován jako kněz se slepou dívkou, ratolestí, s ochrnutým dítětem u nohou; někdy je znázorněna scéna, jak je Valentinovi sťata hlava nebo jak je na něj namířen meč

 

Patron:

mladých lidí, zasnoubených dvojic a zvláště jejich čisté a oddané lásky (přimlouvá se za dobrý sňatek), cestujících, včelařů a je vzýván na pomoc proti moru, mdlobám, epilepsii, infekčním chorobám, nákaze

 

Životopisy:

 

Svatý Valentin z Terni

Valentin, významný evangelista a misionář žijící ve 3. století, se stal oblíbeným biskupem v Interamny (v dnešní Terni) v Umbrii. Na jeho přímluvu docházelo k zázrakům a nevysvětlitelným uzdravením.

Pověst praví, že byl Valentin do Říma povolán učitelem rétoriky Kratónem za účelem vyléčení jeho syna Cheremona z epilepsie. Modlitbami, vírou a láskou došlo k uzdravení chlapce, což vedlo k obrácení Kratóna a celé jeho rodiny ke křesťanství.

Dle legend měl Valentin zahynout při pronásledování křesťanů za císaře Aureliana (nebo možná Claudia II. Gothica), tedy kolem roku 269. Nejdříve byl uvězněn, mučen a z příkazu prefekta Placida Furiuse mu byla setnuta hlava na 63. míli Flaminiovy silnice. Zde bylo jeho tělo pohřbeno, ale Valentinovi žáci ho exhumovali a znovu pohřbili za hradbami města Terni. (Vedle hrobu svatého Valentýna zde v 9. století stával benediktinský klášter).

Odhaduje se, že relikvie svatého Valentina byly uctívány od počátku 4. nebo 5. století, kdy se hrob na předměstském hřbitově postupně stával místem modlitby a každoročním cílem poutníků. Roku 1643 byl svatý Valentin prohlášen jediným patronem města Terni a ternské diecéze. Tisíce věřících a poutníků každoročně navštěvují baziliku v Terni, aby si tam vyprosili světcovu ochranu. Mezi nimi jsou četné páry snoubenců, kteří žádají svatého Valentina o požehnání pro svůj svazek.

 

Svatý Valentin Římský 

Valentin byl římským knězem (dle legendy původně lékařem), za svou dobročinnost a neohroženost velmi uctívaným i mezi pohany. Žil pravděpodobně za panování císaře Claudia II. Gothica (268–270).

V té době císař zastával názor, že ženatí muži v armádě nepodávají tak dobré výkony jako svobodní muži, a proto z touhy po větším a výkonnějším vojsku zakazoval budoucím vojákům vstup do manželství.

Valentin však zamilované dál tajně oddával (možná zde najdeme původ svátku zamilovaných). Proto byl na císařův příkaz vzat do vazby a předveden před soudce Asteria.

Zbožný Valentin byl nadále věrný své víře a Kristu, dokonce obrátil na křesťanství soudce i s celou jeho rodinou. Souvisí s tím příběh, kdy Asterian chtěl po Valentinovi jako důkaz boží existence uzdravení své slepé dcery. To se povedlo, kněz svými modlitbami a schopnostmi dosáhl zázraku jejího uzdravení. Soudce pak jako poděkování Bohu propustil z vězení všechny křesťany.

Křesťané se radovali, pohané se rozzuřili, zaútočili na Asteriův dům, Valentina vyvlekli ven, ztloukli ho a odvedli na Flaminiovu cestu, kde byl sťat mečem.(Zde archeologové objevili Valentinův hrob pod zříceninami jemu zasvěcené baziliky).

Legenda praví, že Valentin ještě před svou smrtí stačil poslat dceři vězeňského dozorce vzkaz, který končil slovy: „Od tvého Valentina.“ Nad Valentinovým hrobem prý vykvetly růžové květy mandlovníku, které si zamilované dvojice dávaly jako důkaz lásky, jež nikdy nezahyne.

 

 

 

Historie svátku

Den svátku svatého Valentina (14. února) neboli zkráceně „Valentýn“ je označován za svátek lásky a zamilovaných. V tento den si partneři posílají dárky, květiny, sladkosti, zamilované dopisy a pohlednice a svátku dominuje tvar srdce jako symbol lásky.

V České republice má „Valentýn“ poměrně mladou tradici, začali jsme ho slavit až po pádu totalitního režimu, tj. po roce 1989. Mylně tento svátek považuje mnoho dnešních Čechů za americkou komerční legendu. Valentin je nezpochybnitelně historicky doloženou postavou, viz životopis sv. Valentina výše, a v české tradici se svátek s ohledem na energie uctíval již od pradávna, viz kapitola TRADICE.

Historie oslav zamilovaných však sahá dávno do doby před životem sv. Valentina. Již ve starém Římě v předvečer svátku sv. Lupercalia vkládaly mladé dívky do nádoby lístky se svými jmény. Mladíci si následně z „osudí“ losovali lístečky a dívka, jejíž jméno si na lístku vytáhli, se měla stát v následujícím roce jejich vyvolenou.

V Římě se pak 14. února oslavovala bohyně Juno, považovaná za ochránkyni partnerských vztahů, manželství a rodiny. Ženám byly z toho důvodu v rodině dávány květiny.

V hanzovních městech míval Valentinův svátek ještě další, docela jiný význam: cechy mořeplavců, kupců a řemeslníků i jiná bratrstva se 14. února scházely ke společnému přátelskému stolování.

V dřívějších dobách byl prý 14. únor nazýván i „miláčkův den“, protože se zasazoval „miláčkův polní salát“. Také vznikla pověra, že svobodná dívka si vezme chlapce, kterého na Valentina spatří jako prvního. Toho hned z rána s kytkou v ruce využívali mladí nápadníci.

Podle historiků souvisí 14. únor jako svátek zamilovaných i s probouzející se přírodou, kdy ptáci začínají své svatební tance. Okolo tohoto data se ptáci začínají párovat a Angličané mají úsloví, že ten den si „každý ptáček najde družku“. Ve Francii a Belgii, později i v Americe, bylo od 14. století zvykem vylosovat Valentina a Valentinu, kteří pak žili celý rok jako snoubenci. V Německu, ale i v mnoha jiných zemích se dávají dodnes o Valentinově svátku květiny jako výraz vzájemné lásky.

Posílání valentinských pohlednic má svůj počátek až v 15. stol., kdy první „valentinku“ prý poslal manželce orleánský vévoda Charles z londýnského vězení. Tradice se rozšířila až v 19. století, poté rostla se zájmy obchodníků.

 

 

Zdroj:

http://catholica.cz/?id=721

www.abcsvatych.com/mesice/2/unor14.htm

www.kna.cz/ctenarsky-koutek/14-unora-sv-valentin-z-terni.html

https://cs.wikipedia.org

 

Doporučujeme pořad o svatém Valentinovi ZDE