Téma

Co je pouť?

Když se řekne pouť, mnoho lidí si nejspíš představí Matějskou pouť a její menší obdoby, konající se v různých městech po celé zemi.

Takováto pouť, to jsou kolotoče, labutě, autodromy, střelnice, klobásy, cukrová vata, hlasitá změť vzájemně se překřikujícího hudebního doprovodu a k tomu dav bavících se lidí. Jiní si představí křesťanskou pouť s knězem v čele a někomu se možná vybaví mnohadenní putování na nějaké vzdálené místo, třeba do Santiaga de Compostela.

Pro nás jsou důležité obě tváře poutě, jak ta duchovní, tak ta světská, protože obě mají v lidském životě své místo. Člověk potřebuje jak tiché usebrání se, tak radost a zábavu.

 

Pouť na Říp

Říká se, že každý Čech by měl alespoň jednou za život vystoupat na Říp. Ale proč? Jaký to má smysl?

Říp je neodmyslitelně spojen s naší historií i prehistorií. Je to místo, kde se podle pověsti rozhodlo, že česká kotlina bude domovem Čechů, a proto dodnes zůstal Říp symbolem domova českého národa. Výstup na Říp je tak příležitostí procítit sounáležitost s národem a uvědomit si, že česká země je naším domovem. Je to možnost poznat, kam patřím, a najít tak své místo na Zemi. Takovýto prožitek zákonitě vede ke změně vnitřního postoje; znamená rozdíl mezi lhostejností a zodpovědným zájmem o budoucnost své země.

Proto jsme se rozhodli spojit výstup na Říp se Dnem Českého Anděla a dát tak vzniknout Pouti Českého Anděla.

 

Pouť Českého Anděla

Záměrem Poutě Českého Anděla je propojit duchovní se světským. Chceme, aby si poutnící uvědomili, že v životě je obojího třeba. Je v pořádku se radovat a družit při tanci nebo jen tak posedět s přáteli a stejně tak je v pořádku se na chvíli ztišit a porozjímat nad vážnějšími tématy. A právě toto je smyslem Poutě Českého Anděla. To, co odlišuje Pouť Českého Anděla od ostatních poutí, je právě spojení duchovního a světského. Během chůze po cestě, která vede okolo několika poutních zastavení, má poutník možnost ztišení a zvnitřnění a po návratu se může družit, bavit a jinak veselit.

 

Jak tedy správně putovat?

Předně v tichu. V běžném životě se stěží zastavíme, abychom si dopřáli klid. Mnohdy už ani nevíme, jak na to. Obyčejná chůze nám pomáhá se zvnitřnit, naladit se na sebe sama a lépe vnímat, co k nám přichází jak z vnějšku, tak zevnitř. Při chůzi si všímáme svých pocitů a pozorujeme své reakce na podněty.

Jako každá správná pouť má i Pouť Českého Anděla několik zastavení, která nás mají inspirovat a pomohou nám usměrnit tok našich myšlenek. U každého zastavení pozorujeme, jak na nás zde napsaná slova působí, jaké pocity v nás vyvolávají. Cestou k dalšímu zastavení dál nad slovy přemýšlíme a k citu tak přidáme i rozum. Pouť nám dává čas a klid ke ztišení a kontemplaci, dává nám možnost objevit v sobě něco nového, otevřít se nějaké vnitřní proměně a zase o kousek víc poznat sebe sama. Zkusme toho využít.